Souvisí cukrovka a duševní nemoci? Cyril Höschl: „Moderní antipsychotika mohou vést k rozvoji diabetu”

Spojení mezi úzkostnými stavy a cukrovkou nám pomáhá objasnit internista a děkan 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, profesor Michal Anděl, který se zabývá diabetem řadu let.

„Léčba cukrovky inzulínem je etablovaná léčba, která se vylepšuje v detailech. Je mnohem lepší, než byla před třiceti roky. Stále ale pro pacienta znamená velkou změnu životosprávy, musí si víckrát denně píchat dávku inzulínu, dodržovat dietu. Za těchto okolností mít diabetes prvního typu znamená žít s ním pořád, dokonce i ve spánku, protože i tomu se uzpůsobuje večerní dávka inzulínu,” vysvětluje Anděl.

Soužití s přístrojem

Pacienti s cukrovkou prvního typu, která byla do objevu inzulínu roku 1922 smrtelnou nemocí, mají tedy sice speciální režim, mohou ale dělat většinu běžných profesí. Jsou pro ně zapovězená povolání spojená s masovou dopravou, nebo s prací ve výškách a hloubkách.

Celý koncept té choroby vede už předem k vymezení toho, čím nikdy nebudete, co nebude moci nikdy dělat. Cyril Höschl

Podle slov profesora Anděla je to právě speciální režim, který někteří nezvládnou. „V menším segmentu pacientů, zejména mladších, se setkáváme s odmítnutím nemoci. Ne zcela vzácně se mezi pacientkami s cukrovkou prvního typu vyskytuje mentální anorexie. Někdy se setkáváme dokonce i s tím, že si pacient přestane na krátkou dobu píchat inzulín. To je ale životu nebezpečný postup, který se velmi brzy projeví významným zhoršením stavu pacienta,” říká profesor.

Speciální skupinu tvoří pacienti, kteří využívají inzulinovou pumpu. Jde sice o malý předmět, nemocný ji má ale připnutou na těle 24 hodin denně. „Někteří pacienti se na to těší, jiným se s ní ale špatně žije. Jsou totiž pořád v symbióze s přístrojem. Z toho vyplývají ty základní důvody, proč jsou někdy pacienti s diabetem prvního typu úzkostní, nebo proč se s nemocí těžce sžívají. Jde hlavně o mladé dospělé a adolescenty,” popisuje.

„Celý koncept té choroby vede už předem k vymezení toho, čím nikdy nebudete, co nebude moci nikdy dělat. To lidem ve vyšším věku už tolik nevadí, ale u mladých lidí to často působí traumaticky,” tvrdí profesor psychiatrie Cyril Höschl, který zároveň říká, že jde o psychologii, která se týká každého vleklého nebo celoživotního onemocnění, nejen cukrovky prvního typu.

Craving, obezita a pak diabetes

Nepřejídejte se sladkostmi, škodí to vašemu mozku. Cukrovkou trpí 10 až 13 procent pacientů s bipolární poruchou. Dalších asi 40 procent bipolárních má takzvaný metabolický syndrom, neboli syndrom x, což je jeden z nejsilnějších rizikových faktorů pro rozvoj právě cukrovky. Podobně znepokojivá čísla dostaneme, když se podíváme na výskyt diabetu u pacientů s dalšími vážnými duševními onemocněními, jako je schizofrenie nebo deprese. Tomáš Hájek z Dalhousie University v Kanadě

Cukrovka druhého typu je masově rozšířená, trpí jí až 8 procent celé populace od dětí po seniory. Profesor Anděl vysvětluje, že má jiné příčiny, než ta prvního typu. Označuje ji za civilizační onemocnění. „Diabetes druhého typu je velmi často spojen s nadváhou a obezitou, ale také s poškozením betabuněk, které produkují inzulín. Souvisí s životním stylem, s tím, že jsme prošli kdysi neolitickou zemědělskou revolucí a začali konzumovat úplně jinou stravu než většina našich předků. Dál jsme po průmyslové revoluci nahradili práci svalů prací strojů, takže jsme úplně jiní lidé, než byli naši předkové,” říká profesor.

Anděl s kolegy z Národního ústavu duševního zdraví uskutečnili před několika lety rozsáhlý experiment, který měl za cíl zjistit, zda je nějaký vztah mezi konzumací sacharidů nebo tuků a psychickými problémy. Zjistili, že mezi těmito jevy existuje vztah a že lidé, kteří potřebují více cukru jsou, i když o tom často neví, úzkostní.

Potvrzuje to i Höschl, který sladké řadí mezi látky, po kterých bažíme, tedy zažíváme anglicky craving. „Podobně jako u kouření, alkoholu a jiných drog, vzniká návyk na sladké a na jídlo. To je spojení směrem dolů, tedy začíná to u cravingu, pak je obezita a pak diabetes.”

Funguje to podle něj ale i opačně. „Ještě před érou psychofarmak se ukázalo, že shizofrenici často trpí skonem k diabetu druhého typu, i když nejsou léčeni antipsychotiky. Navíc k tomu teď přistoupily vedlejší účinky některých moderních antipsychotik, která jsou jinak účinná a uživatelsky přátelská. Bohužel je ale jedním z vedlejších účinků chuť k jídlu a zvýšení váhy. Ty léky na jednu stranu páchají dobro, na druhou jsou nebezpečné pro rozvoj této metabolické poruchy,” vysvětluje Höschl.

Celý pořad Leonardo Plus si přehrajte ze záznamu.