Spát ve zkušebně a živit se sáčkovými polévkami. Kyšperský napsal dějiny Květů

30. leden 2018
Květy

Těsně před Vánoci vydaly Květy nové album Spí vánoční pták: je deváté až jedenácté, podle toho, co všechno do jejich diskografie počítáme. Vyšlo na labelu Polí5, na jeho bandcampu je taky ke stažení zdarma nebo za vámi stanovenou částku. Ve stejné bílo-modré úpravě vyšla zároveň knížka, se kterou teď trávím víc času než s albem: Průvodce po albech a historii kapely Květy.

Kapelník Martin E. Kyšperský tu připojuje komentáře ke všem skladbám deseti desek, úvodní texty k albovým kapitolám dopovídávají zbytek jeho líčení. Je to především svědectví o jeho postoji: k písničkám, světu, spoluhráčům, dívkám, kolegům; a ze všeho nejvíc o entuziasmu kluka, který od dvaceti do dnešních sedmatřiceti let žije skrze jednu a tutéž kapele. To, co zažije, transformuje do hudby, svou hudbu pak vtiskuje zase do dalších prožitků.

Dějiny Květů jsou samozřejmě zajímavé i fakticky, i když při stylu kapelníkova vyprávění jsme vydaní na milost jeho úhlu pohledu. Pojmenování Květy přišlo ještě s klukovským blbnutím na základce, psaním textů o přestávce a improvizováním po vyučování. Proč Květy? Asi pro obdiv k hippies a jejich svobodě, i když – jak píše Kyšperský – „vůbec nám nešlo o drogy nebo volné sexuální vztahy, koneckonců byli jsme úplní jelimani“.

Kolem dvaceti let věku se Květy vrátily a historie kapely začala naostro. O napětí a malých katastrofách kolem byvších členů vypráví kapelník tak, že by jeho slova mohla někoho urazit a dost snadno i zranit, ale tohle Martin Kyšperský vždycky nakonec riskne, důležitější je pro něj příběh, styl, energie výrazného a zároveň osobně upřímného psaní.

Jednou z nejlepších věcí na celém textu je svědectví o velkém rozpětí inspirace, o tom, co všechno může stát za písničkami, z jakých hudebních a osobních kořenů vyrůstají. Chuť nestát v cestě nápadům a životní svobodě přivádí do „dějin Květů“ řadu bizarností: moment, kdy se Kyšperský provokuje k napsání textu zapisováním pocitů z hudby George Michaela, je jen jednou z mnoha. Lze tu číst obraty jako: „zkoušel tak, že rovnou přespával ve zkušebně a živil se sáčkovými polévkami“, „původní název skladby byl Smažení nové generace, slova nalezená na obalu od másla“ nebo „psycholožka (po poslechu písně Je snadné seznámit se s děvčetem) vážně navrhovala, abych vyhledal odbornou pomoc“.

Těsně před Vánoci vydaly Květy nové album Spí vánoční pták. Ve stejné bílo-modré úpravě vyšla zároveň knížka Průvodce po albech a historii kapely Květy

Samozřejmě že průvodce není jenom groteska, už proto, že se drží skutečnosti. Koneckonců, Kyšperský tu píše i o svých vztazích a o tom, že se stal, řečeno jeho vlastními slovy, dvakrát vdovcem: dvě jeho partnerky v mladém věku zemřely. Kdo poslouchá písně Květů pořádně, nemohl se s tím steskem a útržky příběhů minout.

V docela rozsáhlém textu nedojde na sólová alba kapelníka ani na elpíčko, kde Květy hrají písně Psích vojáků. To zmiňme jen pro informaci: jinak je docela rozsáhlý spis zábavným i užitečným dokumentem o duchu a skutcích téhle kreativní buňky v našich časech. Ego umělců a jejich zaměření na sebe sama někdy vydají fajn plody, které by bez té sebestřednosti neuzrály.

Martin E. Kyšperský – Průvodce po a albech a historii kapely Květy (Polí5/Květy, 2017)