Spát ve zkušebně a živit se sáčkovými polévkami. Kyšperský napsal dějiny Květů

Kapelník Martin E. Kyšperský tu připojuje komentáře ke všem skladbám deseti desek, úvodní texty k albovým kapitolám dopovídávají zbytek jeho líčení. Je to především svědectví o jeho postoji: k písničkám, světu, spoluhráčům, dívkám, kolegům; a ze všeho nejvíc o entuziasmu kluka, který od dvaceti do dnešních sedmatřiceti let žije skrze jednu a tutéž kapele. To, co zažije, transformuje do hudby, svou hudbu pak vtiskuje zase do dalších prožitků.

Dějiny Květů jsou samozřejmě zajímavé i fakticky, i když při stylu kapelníkova vyprávění jsme vydaní na milost jeho úhlu pohledu. Pojmenování Květy přišlo ještě s klukovským blbnutím na základce, psaním textů o přestávce a improvizováním po vyučování. Proč Květy? Asi pro obdiv k hippies a jejich svobodě, i když – jak píše Kyšperský – „vůbec nám nešlo o drogy nebo volné sexuální vztahy, koneckonců byli jsme úplní jelimani“.

Kolem dvaceti let věku se Květy vrátily a historie kapely začala naostro. O napětí a malých katastrofách kolem byvších členů vypráví kapelník tak, že by jeho slova mohla někoho urazit a dost snadno i zranit, ale tohle Martin Kyšperský vždycky nakonec riskne, důležitější je pro něj příběh, styl, energie výrazného a zároveň osobně upřímného psaní.

Jednou z nejlepších věcí na celém textu je svědectví o velkém rozpětí inspirace, o tom, co všechno může stát za písničkami, z jakých hudebních a osobních kořenů vyrůstají. Chuť nestát v cestě nápadům a životní svobodě přivádí do „dějin Květů“ řadu bizarností: moment, kdy se Kyšperský provokuje k napsání textu zapisováním pocitů z hudby George Michaela, je jen jednou z mnoha. Lze tu číst obraty jako: „zkoušel tak, že rovnou přespával ve zkušebně a živil se sáčkovými polévkami“, „původní název skladby byl Smažení nové generace, slova nalezená na obalu od másla“ nebo „psycholožka (po poslechu písně Je snadné seznámit se s děvčetem) vážně navrhovala, abych vyhledal odbornou pomoc“.

Těsně před Vánoci vydaly Květy nové album Spí vánoční pták. Ve stejné bílo-modré úpravě vyšla zároveň knížka Průvodce po albech a historii kapely Květy|foto: tiskový servis Květů

Samozřejmě že průvodce není jenom groteska, už proto, že se drží skutečnosti. Koneckonců, Kyšperský tu píše i o svých vztazích a o tom, že se stal, řečeno jeho vlastními slovy, dvakrát vdovcem: dvě jeho partnerky v mladém věku zemřely. Kdo poslouchá písně Květů pořádně, nemohl se s tím steskem a útržky příběhů minout.

V docela rozsáhlém textu nedojde na sólová alba kapelníka ani na elpíčko, kde Květy hrají písně Psích vojáků. To zmiňme jen pro informaci: jinak je docela rozsáhlý spis zábavným i užitečným dokumentem o duchu a skutcích téhle kreativní buňky v našich časech. Ego umělců a jejich zaměření na sebe sama někdy vydají fajn plody, které by bez té sebestřednosti neuzrály.

Martin E. Kyšperský – Průvodce po a albech a historii kapely Květy (Polí5/Květy, 2017)