Špína slaví s Fugazi patnáctileté výročí od posledního alba The Argument

Ian MacKaye se svou první kapelou Minor Threat, kterou založil v roce 1980, dal punkovému DIY další rozměr. Už to nebylo jenom o tom, udělat to sám, ale udělat tu správnou věc. Za vlastní peníze, bez cizí pomoci. Taky Guy Picciotto, se kterým MacKaye později založil Fugazi, se držel hesla „osobní je politické“. Picciotto do hardcore punku přinesl emo, nejdřív jste si to prý totiž museli vyřešit sami se sebou. A není lepší způsob, jak to udělat, než přímo na pódiu se zakrvavenými prsty – dostat ze sebe všechno pryč. Brečet někde v koutě nemělo podle něj smysl. Picciotto, který kousek koncertu s Fugazi odehrál zavěšený hlavou dolů v basketbalovém koši, na zkouškách zásadně nezpíval, aby si šetřil energii pro živé vystoupení. Celou washingtonskou hardcoreovou scénu sjednotily protesty proti apartheidu během revolučního jara v roce 1985. Po demonstraci před americkou ambasádou Jihoafrické republiky se celý dav přesunul do klubu, kde večer otevírala Picciottova kapela Rites of Spring. „Punk je o budování věcí, ne o jejich ničení,“ řekl přeplněnému klubu Picciotto, což mohla a dodnes může pro mnohé být antiteze punku.

12. ledna roku 1991 odehráli Fugazi koncert za mrazivého deště jenom kousek od Bílého domu. Byl to den, kdy Kongres schválil bombardování Iráku. Fugazi hráli před dvěma tisíci lidmi, kteří pogovali tak, až se nad pódiem vznášely obláčky páry. Čtyři dny nato začaly padat bomby na Bagdád. Byla to taky doba, kdy Nirvana vydala album Nevermind. Tehdy se mainstreamová média, před kterými se nezávislá kytarová scéna svým způsobem skrývala, začala zajímat o to, co se v garážích děje. Dischord dostal od velkého labelu nabídku, která se neodmítá. A MacKayeovou odpovědí s kapelou Fugazi byla naštvaná deska In On the Kill Taker. Dischord ani Fugazi se nikdy nezaprodali, své filozofii zůstali věrní dodneška, kdy si připomínáme patnáctileté mlčení kapely. Není od věci nahlédnout do diskografie kapely i celého labelu, která je volně dostupná všem na Bandcampu, nebo taky do aktuálního čísla fanzinu Maximum Rocknroll, kde je velký rozhovor s Ianem MacKayem o archivaci historie hardcore punku.