Společenské romány na gamepadu. Videohry se blíží literatuře a přináší pocit spoluúčasti na světě

„V dnešní době, kdy většina komunikace i konzumace médií a informací přechází na online platformu, málokdo sáhne po velkých společenských románech,“ myslí si Michael Durčák. Podle něj se z videoher stala skvělá platforma pro distribuci myšlenek, poukazování na společenské problémy.

„Jako příklad mě napadá nezávislá hra Night In The Woods, která dokáže skvělou formou předat myšlenku o vylidňování amerických městeček. Můžete si o tom přečíst knížku, třeba výbornou Death of The Main Street. Anebo si můžete zahrát tu hru, kde vidíte svoje staré rodiče, kamarády, kteří se nedokázali nikam posunout, zavírá se tam továrna, ta atmosféra vás o tématu donutí přemýšlet.“

Durčáka doplňuje Ondřej Trhoň, šéfredaktor revue Prostor, herní publicista a autor rozhovorové série Radia Wave Otevřené hlavy: „Přijde mi, že hry mohou přinést pocit spoluúčasti na dění ve světě.“ 

Čtěte také

Mileniálové si rádi hrají a být hráčem už není stigma, říká stárnoucí mileniál Michal Zlatkovský

Nejblíže k dobrým knihám mají podle Ondřeje a Michaela takzvané walking simulátory. „To už nejsou hry, ale umění jako knihy. Chodíte po světě a za pomoci interakce s prostředím se vám odvypráví nějaký příběh. Tohle odstartovala hra Firewatch, kde jste strážce Yellowstonského národního parku a pomocí vysílačky se dorozumíváte se vzdálenou kolegyní,“ říká Durčák o kultovní hře, která stojí a padá na konverzacích herního hrdiny s neviditelnou Delilah.

„Už bych tomu neříkal hra, jsou to takové postmoderní romány, které si můžete nainstalovat a za pár hodin zahrát. Díky té audiovizualitě to ve vás nechá zážitek jako dobrá kniha,“ dodává.