Společnost se zpomalila, ale naše obýváky se zrychlily. Jak zvládáme on-line výuku?

„Nikdo z nás neznal takovou situaci, kdy nejsme ve spojení s dětmi. Museli jsme přemýšlet, jak s nimi pracovat na dálku,“ říká Monika Olšáková, která učí na venkovské základní škole v Janovicích chemii a přírodopis. Nejčastěji pracuje s takzvanými konstruktivistickými metodami, při nichž děti vycházejí ze své zkušenosti nebo svého dřívějšího poznání. Výsledkem potom není jen znalost samotná, ale i schopnost argumentovat, prezentovat nebo obhájit svůj názor. „Když je to on-line, tak je úplně nesmyslné diskutovat ve dvaceti dětech. Neví se pořádně, kdo co říká. Děti se na sebe nedívají, není mezi nimi kontakt.“ Učitelé se shodují, že pakliže se nejedná o výuku frontální, tak se do on-line prostoru dá jen těžko přenést.

Výuka dětí je tak dnes často závislá na kapacitě rodičů. Ne všechny děti mají přístup k počítači či internetu. Někteří rodiče také nemají dostatečné znalosti, aby svým dětem pomohli, případně zkrátka musí chodit do práce|foto: Unsplash,CC0

Monika Olšáková se přesto se situací snaží vypořádat. Naposledy zadala žákům v přírodopisu úkol prozkoumat „zvířecí architekty“. Děti musely nejprve zkusit poznat, kdo v hnízdech a příbytcích bydlí, pak své tipy porovnat s učebnicí. Nakonec vyrazit do přírody zkusit některé stavby najít ve svém okolí, udělat si nákres, popsat z jakého jsou stavby materiálu, případně pořídit fotografii nebo kresbu. S novou situací tak přicházejí i nové postupy.

Eva Marková učí na pražském Gymnáziu Jana Keplera češtinu a němčinu. Její styl učení, který je založený na čtení, skupinové práci a diskusích, není také v on-line prostředí příliš realizovatelný. V průběhu distanční výuky navíc od studentů zjistila, že většina kolegů i z přírodovědných předmětů zadává studentům četbu a její následné zpracování. „Z toho mám docela radost, protože oni znají odborné texty víc z humanitních předmětů. Neznají je z chemie, fyziky nebo biologie. To je hodně důležité pro rozvoj jejich čtenářství.“ Místo toho, aby studentům Marková zadávala číst nějaké úryvky, rozhodla se je sama načíst. „A najednou se stalo, že začali tyhle pseudo-podcasty posílat i studenti,“ říká.

Eva Marková|foto: archiv Evy Markové

Studenti navíc podle ní během jedné on-line hodiny začali sami od sebe diskutovat o problémech českého školství a jaká by měla být vize do budoucna. „Začali mluvit o tom, že zátěž učitelů je velká nebo že by bylo dobré propojovat některé předměty.“ Promýšlet je třeba i krátkodobou strategii výuky, protože distanční forma bude probíhat až do konce pololetí a semestru. Současné metody jsou spíše dílem improvizace.

Politolog Ondřej Císař ale poznamenává, že v současném stavu nezbývá na promýšlení nových strategií příliš času. Mimo zajištění výuky jsou učitelé často rodiči a musí doma během home officu zajistit třeba i jídlo a výuku pro své děti „Často se tvrdí, že se společnost zpomalila a dala nám šanci se nad některými věcmi zamyslet, tak to je pravda jen z poloviny. Společnost se zpomalila, ale naše obýváky se zrychlily,“ dodává Ondřej Císař.

Sára Vidímová|foto: archiv Sáry Vidímové

Výuka dětí je tak dnes často závislá na kapacitě rodičů. Ne všechny děti mají přístup k počítači či internetu. Někteří rodiče také nemají dostatečné znalosti, aby svým dětem pomohli, případně zkrátka musí chodit do práce. Sára Vidímová, asistentka pedagoga na základní škole v Nuslích, poukazuje na to, že se s distanční výukou často ještě prohloubily sociální rozdíly mezi dětmi. „Ukazuje se, jak jsou teď děti do velké míry nechané na pospas pomoci rodičů. Ne vždycky ta pomoc ze strany rodičů může přijít, protože třeba rodiče pracují a nejsou doma,“ dodává Vidímová.