Srdíčkové High Five s Janem Vytiskou je hlavně o rokenrolu
Postapokalypsa a skanzen, s tím si nejčastěji spojíme obrazy malíře a hudebníka Jana Vytisky. A nebudeme tak daleko od skutečnosti. Mezi hořícími vesnicemi, utnutými údy válejícími se ve světnici, skejťáky nebo ďáblem stojícím před tabulí se proplétá taky malá modrooká holčička se sytě rudými vlasy a nápisem Satan Jokers na tričku.
K obrazu Vytisku, jinak známého z kapel jako Like She nebo v současnosti rokenrolových Johnny The Horse, inspirovala píseň Boba Dylana, jehož druhá nahrávka The Freewheelin’ nechybí mezi pěti alby v dalším díle rubriky High Five.
The Velvet Underground & Nico
Vybírám jejich první desku, s banánem na obalu. S tím albem jsem se seznámil v osmé třídě, když nám ho pouštěl učitel češtiny, především písničku Heroin – chtěl nám ukázat, jak v ní kopák zní jako tepající srdíčko. Pro mě je to pořád největší srdcovka.
Joy Division – Unknown Pleasures
Vyrůstal jsem v Rožnově, především na punkových a hardcorových koncertech v již nefungujícím prostoru Vrah. Poslouchal jsem spoustu těchto kapel, kde byly takové ty exaltované emoce a destrukce. Pak jsem objevil Joy Division, kteří byli najednou vážní a chladní. Podle mě je to vrcholný romantismus. Ta deska mluví o nějaké existencionální krizi – je to strašná depka, město Manchester a kluk popisující vyprázdněnost mezilidských vztahů. Pro mě to bylo strašně důležité.
The Jesus and Mary Chain – 21 singles
To není přímo album, spíš výběrová kompilace jednadvaceti singlů od 80. let až po současnost. Hodně jsem si ji pouštěl na střední a teď jsem se k ní vrátil. Jde o mix osmdesátkové hudby s noisem a takovými srdíčkovými texty. Nedávno jsem byl v New Yorku a tam navštívil jejich koncert k třicátému výročí Psychocandy. Neskutečný koncert, po kterém jsem si říkal, že už můžu zemřít, že jsem viděl úplně všechno. Hudba The Jesus and Mary Chain je vlastně hrozně klukovská – ráno vstaneš s kocovinou, přemýšlíš o té holce ze včera, máš rozcuchané vlasy a jdeš si rovnou dát pivo nebo panáka na spravení.
Bob Dylan – The Freewheelin’
The Freewheelin’ je druhá deska Boba Dylana. Pro mě je Dylan důležitý hlavně kvůli textům. Velká literatura se tu odehrává. Najdeme na ní politické písničky jako Masters of War a taky rozchodovky Don’t Think Twice, It’s All Right. Je to takový balzám a oáza, když člověk nemá dobrou náladu. Mám rád i jiná alba, ale tohle jsem vybral hlavně kvůli skladbě A Hard Rain’s A-Gonna Fall – je to taková vize postapokalyptické společnosti. Když ji Dylan psal, probíhala studená válka, visela tam ta hrozba jaderného útoku a otázky, jak by svět vypadal potom. Je to skvěle napsané, pro mě je to až biblické dílo. Neuvěřitelně obrazové, Dylanovo psaní je takové slovní malířství, připomíná mi středověké obrazy od Brueghela nebo tak. Nechal jsem se inspirovat k jedné malbě, jmenuje se „Ten den, kdy skončil svět, kterej jsi tak nenáviděla“.
Iceage – Plowing into the Field of Love
Abychom nebyli jenom v minulosti, vybral jsem Iceage. Je to dánská kapela. První desky byly víc punkové, ale teď udělali melancholičtější, vyzrálejší desku. Mám rád rokenrol, je mému srdíčku asi nejblíž a přemýšlel jsem, jaké kapely jsou v roce 2015 opravdu autentické a mají tu hudbu takzvaně prožitou. Napadli mě jen Iceage, ti k tomu došli přes hardcore a ty koncerty odedřeli do krve. Až mi to připomíná alba, co dělal Nick Cave v 90. letech. Je v tom taková síla.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
