Stanislav Grof o dnešní psychospirituální krizi: Když se hroutí společnost, probouzí se nevědomí

Souvisí dnešní psychospirituální krize se stavem společnosti nebo s tím, že se o těchto tématech více mluví?

Myslím, že to souvisí se stavem společnosti. To co se ve světě děje vždycky nějakým způsobem aktivuje lidské nevědomí. Když jsme příliš vtaženi do toho, co se děje ve světě kolem nás, tak si ani neuvědomujeme, co se děje v našem vnitřním světě a jak se to v něm odráží.

Když se ale naše pozice ve světě hroutí, například když se zhroutí manželství, když máme problémy v práci, nebo když se mění celková hospodářská situace a přicházíme o peníze, tak mají lidé pocit, že jsou ve slepé uličce. Potom se všechna energie dostane do nitra, aktivují se hlubší hladiny v nevědomí a lidé začnou prožívat velice mimořádné zážitky, které normálně nemívají.

Jak souvisí psychospirituální krize s kulturou?

Všechny starší civilizace a domorodé kmeny měly určité rituály, při kterých se ve specifických intervalech jedinci nebo i celé kmeny dostávali do mimořádného stavu vědomí. Měli velice účinné metody, kterými vyvolávali tyto mimořádné stavy vědomí a používali je ve své rituální a spirituální činnosti.

Tyhle zážitky byly všem členům dané společnosti velice dobře známy, lidé měli zážitky, které je spojovaly s psychologií a filozofií jejich kmene. Když pak v 60. letech hippies začali užívat LSD, objevil se jim najednou naprosto nový svět, odcizili se širší kultuře. Lidé, kteří mají takové zážitky spontánně, bez LSD nebo jiných psychedelik, s tím mají veliké potíže, protože světonázor, který se jim vynoří, je naprosto odlišný od toho, čím žije industriální civilizace. Starobylé civilizace a domorodé kmeny byly velice spirituální, kdežto my jsme spiritualitu ztratili.

Já sám jsem se zabýval tím, čemu se říká mimořádné stavy vědomí, 60 let. Zaměřoval jsem se na stavy, které mají zvláštní pozitivní potenciál, mají terapeutický a transformační účinek, mohou vyvolat pozitivní změnu osobnosti. Věřím, že tyto prožitky mají i evoluční potenciál, že lidi posunou na vyšší hladinu vědomí. Když pracujeme s těmi stavy nebo je sami prožíváme, tak máme spoustu zážitků a pozorování, které dnešní psychologie ani psychiatrie není schopná vysvětlit.

Práce s těmito stavy je výzvou současnému paradigmatu, celému způsobu myšlení v psychologii a psychiatrii. Ten si žádá naprosto hlubokou revizi. Dnešní psychiatrie je materialistická, čili tam je spiritualita považovaná za něco, co je spojené s nedostatkem vzdělání, že lidé nejsou obeznámeni s tím, co materialistická věda objevila o světě, nebo se to považuje za pověru, za magické, dětské či dětinské myšlení, kdežto když pracujete s těmi stavy, tak vidíte, že spiritualita je velice důležitá dimenze v lidské psyché i v celkovém formátu vesmíru. Lidé, kteří mají spirituální zážitky, jsou dnes diagnostikovaní, jsou považováni za psychotické.

Slovo „krize“ má náboj velmi intenzivního prožívání, je možné k té transformaci dojít jinou, nějakou poklidnější cestou?

Je možné vytvořit situace, kde mohou lidé tohle prožívat. Řada domorodých kmenů měla tzv. přechodové rituály, kde v obdobích nějakého obtížného přechodu biologické nebo sociální povahy, byla k dispozici řada metod, které vyvolaly mimořádní stavy vědomí, a když se na to díváme, co se tam dělo, všechno to byly zážitky psychospirituální smrti a znovuzrození.

To se dělalo například, když se narodilo dítě, v době obřízky, v době puberty, v době manželství, klimakteria a samozřejmě i umírání. To bylo chápáno tak, že člověk umírá v té staré podobě a je narozen do nové podoby. Třeba v rámci pubertálních rituálů to viděli tak, že do rituálu jdou chlapci a děvčata a když tím rituálem projdou, tak se z toho vynoří jako dospělí lidé, jako muži a ženy a nikdo z kmene by se neodvážil s nimi potom zacházet jako s dětmi. To je naprosto odlišné od toho, co máme v industriální společnosti, kdy je člověku třeba padesát a když přijde domů, rodiče s ním zacházejí jako s dítětem.

Proč podle vás současná psychiatrie nevnímá, nebo možná nechce vidět, pozitivní potenciál mimořádných stavů vědomí?

Asi před padesáti lety jsem měl přednášku v Amsterdamu, kde jsem se poprvé zmínil o tom, že máme ve svém nevědomí záznam o celém průběhu porodu. Dokonce jsem byl schopen zformulovat čtyři prožitkové konstelace, které se vztahují k jednotlivým fázím porodu. Psychiatrie to dodnes nepřijala.

Je bizarní představa, že fetus (nenarozené dítě) projde třiceti, čtyřiceti, někdy padesáti hodinami procesu, který může být zápasem o život, zažívá pocity duševní, strach, bolest, tlaky, různé torze atd. a že tam neexistuje vědomí, že to ten fetus neprožívá a že nemá schopnost vytvořit paměťový záznam. Obyčejně se to vysvětluje tak, že mozek toho fetusu, tedy nenarozeného dítěte, ještě není plně vyvinutý.

Nikdy jsem nedovedl pochopit, že jsou psychiatři schopni myslet tímto způsobem, protože zároveň je tu naprostá shoda, že zážitky, které přijdou okamžitě po porodu, jako je kojení a bonding, tedy výměna pohledů mezi matkou a novorozencem, jsou tak důležité, že to může člověka poznamenat po zbytek života.

Představa, že jsou psychiatři schopni věřit, že padesát hodin dušení a někdy i umírání, řada lidí v tom porodním kanálu zemře a musejí být resuscitovaní, že to není trauma, kdežto nějaký špatný pohled matky nebo nějaké problémy s kojením, můžou člověka poznamenat na celý život, to je takový logický skok… Nechápu, jak je to možné a že já jsem se taky nechal přesvědčit, když jsem studoval medicínu, že ten porod není psychotrauma, kdežto co se stane při kojení je důležité.

Psychiatr Stanislav Grof: Psychedelika jsou to nejlepší, co se psychiatrii stalo. Doporučil bych je i zdravým

• Upravit
• Smazat

Stanislav Grof je americký psychiatr narozený v Československu, známý jako odborník na využití psychedelických látek v psychiatrii a psychologii. Tvrdí, že jiný stav vědomí navozený psychedeliky může ve správném prostředí za odborné asistence zlepšit zdravotní stav člověka.  LSD, MDMA, marihuana a další zakázané látky podle něho mohou pomáhat například veteránům trpícím traumaty. Podle Grofa víc vojáků spáchá sebevraždu, než umře v boji. Když byl výzkum psychedelik zakázán, vyvinul s manželkou Christinou metodu holotropního dýchání. Mnozí odborníci ji však neberou vážně.

Může být drogová závislost také snahou o dosahování mimořádných stavů vědomí a tedy snahou o holotropní prožitky?

To je velmi zajímavá otázka. Americký psycholog Andrew Weil napsal knihu, která se jmenuje Natural Mind, a tam píše, že snaha dosáhnout transcendentálního prožitku je nejsilnější motivace v lidské psyché, silnější než sexualita, což si představoval Freud. My jsme dělali veliké studie alkoholiků a narkotiků, kde jsme používali psychedelické látky.

Ti lidé měli možnost prožít opravdu transcendentální zážitek, a když ho měli, tak v mnoha případech nám řekli – tohle je to, po čem jsem toužil, čeho jsem chtěl dosáhnout a když jsem se opil nebo si vzal narkotika, tak se mi zdálo, že jsem na správné cestě. Ve velkém množství případů, když měli ten zážitek, tak měli i tendenci toho pití a drog nechat.

Protože našli to, co hledali?

Ano. Další slavný americký psycholog William James řekl, že nejlepší léčení pro dipsománii, což je takový archaický název pro alkoholismus, je religiománie. Když mají lidé spirituální zážitky, tak mají tendenci nechat pití.

Lidé, kteří procházejí psychospirituální krizí, bývají často vystrašení z toho, co se jim děje. Je něco, co byste jim případně vzkázal?

Psychiatrie má dnes povrchní, nedostatečný model psyché. Dnešní systém psychiatrie je limitovaný na postnatální biografii a to je opravdu zkreslená, nedostatečná mapa lidské psychiky. Tam je zapotřebí to rozšířit, přidat tam to, čemu já říkám perinatální úroveň, tedy celý záznam porodu se spoustou obtížných emocí, se spoustou fyzických zážitků a pak za tím je ještě to, čemu říkáme transpersonální. Už švýcarský psychiatr Karl Gustav Jung řekl, že máme nejen individuální nevědomí, ale máme také kolektivní nevědomí.

Celá psychiatrie stojí na velice problematických základech a lidé, kteří se prožitkově vydají do těchto oblastí, jsou považováni za někoho, kdo prožívá nějaký patologický proces. Pravda však je, že se nějakým způsobem dostanou do oblasti, kterou dnešní psychiatrie ještě nepřijala a nepochopila. Naštěstí je dnes celé hnutí lidí, kteří mají tento alternativní názor a jsou schopni pracovat s těmi stavy tak, aby byl využit jejich terapeutický a transformační potenciál, než to automaticky a paušálně potlačit psychofarmaky.