Staré a konzervativní Zlaté glóby potřebují především nové téma. Bude jím diverzita?

23. prosinec 2016

Minulý týden zveřejnila Asociace zahraničních novinářů v Hollywoodu nominace na prestižní Zlaté glóby. Definitivně tak odstartovala sezónu filmových cen, která potrvá až do konce února, kdy se budou udílet Oscaři. Zároveň s tím startuje sezóna „oscarových návnad“, filmů, které jsou nasazované do kin pár měsíců před udílením cen a naplánované tak, aby co nejlépe splnily oscarová očekávání. Po loňské kampani #oscarssowhite mezi tato očekávání patří i to, že v nominovaných filmech dostanou patřičný prostor ženy a etnické či sexuální menšiny.

Zlaté glóby se udílejí ve filmových i televizních kategoriích, takže konkurují nejen Oscarům, ale také televizním cenám Emmy. Podstatný rozdíl v porovnání s nejprestižnějšími cenami je v tom, že je neudílejí „akademie“ složené ze samotných filmových a televizních profesionálů, ale filmoví publicisté. Základní představa o tom, jak má vypadat správný „nejlepší film roku“, je ale v zásadě podobná – mělo by to být výpravné hollywoodské melodrama, které se tváří jako epická, závažná výpověď nebo aspoň jako hluboce lidský příběh, ideálně natočený podle skutečnosti a dotýkající se nějakého traumatu západního světa nebo významné historické osobnosti (případně Hollywoodu samotného).

Gibsonův doják i smutek v Manchesteru Gibsonův dojímavý krvák z druhé světové války Hacksaw Ridge tyhle nároky splňuje stejně dobře jako kronika života homosexuálního Afroameričana Moonlight. Některé z těchto filmů jsou hluboce konzervativní, jiné naopak relativně progresivní a podvratné, některé nás budou koupat v přepáleném patosu, jiné na nás půjdou daleko promyšleněji a uměřeněji. Většina z nich se ale bude pohybovat v rámci toho, co si hollywoodská továrna na masovou zábavu představuje pod pojmem umění – rozhodně žádné minimalistické a těžko uchopitelné experimenty z Cannes, ale zásadně chytlavé, emočně angažující spektákly, jejichž hlavní myšlenku diváci rozhodně nebudou muset složitě hledat a nedá jim žádný problém ji stručně a jasně zformulovat.

V téhle konstelaci, kdy si filmové ceny „objednávají“ filmy šité sobě na míru a pak z nich vybírají ty nejlepší, jsou Zlaté glóby považované za v jistém smyslu pokrokové. Je to ale vždycky mírný pokrok v mezích zákona. Asociace novinářů si víc všímá amerického nezávislého filmu, takže se v nominacích objevují i indie dramata jako Manchester by the Sea, o muži, který se musí postarat o osiřelého syna svého mrtvého bratra, nebo jižanský neowestern o bankovní loupeži Hell or High Water. Okrajově registruje i filmy z evropských festivalů – v kategorii hlavní ženský herecký výkon byla nominovaná Isabelle Huppert za provokativní francouzské drama Elle, v mužské kategorii zase Colin Farrell za nonsensovou dystopii Yorgose Lanthimose o lásce Humr. Občas si dovolí i trochu zazlobit nečekanou nominací, která v komentářích vzbudí kontroverze – výborná superhrdinská one man show Deadpool se dočkala nominace za Komedii/muzikál a v kategorii Herec v komedii/muzikálu figuruje nejen představitel Deadpoola Ryan Reynolds, ale i Jonah Hill za ne úplně dobře přijatý film Týpci a zbraně. Zároveň je ale trochu předem jasné, jakou šanci má hláškující superhrdina a buranský Amík vydělávající na převozu zbraní v konkurenci miláčka kritiky jménem La La Land. Ne moc velkou.

Vyvážit indie a oscarovou stranu

Když se podíváme na historii Zlatých glóbů, vidíme, že si obratně drží pozici ceny, která dělá předskokana Oscarům, ale přitom není úzce omezená na více nebo méně vykalkulované filmy oscarové sezóny. Porota využívá hlavně toho, že neuděluje jen jednu, ale dvě hlavní ceny – za nejlepší drama a za nejlepší komedii/muzikál. V jedné z těchto kategorií často vítězí horký oscarový kandidát a ve druhé alternativnější, často nezávislý, film (třeba v roce 2010 byla nejlepším dramatem Social Network a nejlepší komedií Děcka jsou v pohodě). V některých letech se přitom vítězové nakloní spíš na indie stranu (nejlepším dramatem roku 2014 bylo Chlapectví, komedií Grandhotel Budapešť), jindy spíš na „oscarovou“ (loni kategorii drama vyhrál Revenant a kategorii komedie, trochu nesmyslně, Marťan). Na oscarové straně by letos mohlo padnout ocenění za muzikál pro La La Land, což by otevřelo šance v kategorii nejlepší drama pro nezávislejší kandidáty, ať už pro Moonlight, Manchester by the Sea, nebo Hell or High Water.

03769248.png

#globessowhite? Stejně jako letos na Oscarech bude nakonec asi i u Glóbů nejzajímavější sledovat, jak se vyrovnají s požadavkem na „diverzitu“. Toto téma se dost možná letos znovu vynoří v souvislosti s Oscary (Glóby za nějaké #globessowhite zjevně nikomu nestojí). Už teď je ale pro filmové ceny důležité – britská akademie BAFTA, která udílí britskou obdobu Oscarů, BAFTA Awards, ohlásila, že bude do budoucna do hlavních kategorií nominovat jen filmy, jež budou na několika různých úrovních dávat prostor menšinám, ženám, hendikepovaným lidem a chudým. Uvidíme, jak se k tomuhle tématu Glóby postaví. Jinými slovy, jak si povedou filmy jako zmíněný Moonlight nebo drama tří žen na konci sedmdesátých let 20th Century Women.

Bizarně z tohohle hlediska vypadají herecké kategorie. Zatímco ve čtyřech kategoriích v hlavních rolích etnické menšiny zastupují jen Denzel Washington a Ruth Negga, ze dvanácti nominovaných herců a hereček ve vedlejších rolích jich k minoritám přísluší celkem pět. Kategorie scénáře a režie jsou přitom až na tvůrce Moonlightu Barryho Jenkinse okupované samými bílými muži – a to buďme rádi, že Glóby neudělují ceny za řemeslné kategorie jako kamera nebo zvuk, protože to jsou profese, které jsou minimálně v Hollywoodu skutečně dominantně obsazované bílými muži.

Zásadní seriálové události Televizní nominace vyzdvihly pár méně známých seriálů jako rodinné drama NBC This is Us nebo právnický cyklus Goliath. Otázka je, jestli o to ještě vůbec někdo stojí. Komentátoři nominací naopak naráží na to, že Glóby přiživují současný trend Peak TV. Podle něj v posledních dvou letech už o pozornost diváků soutěží příliš mnoho seriálů, které jsou představované jako „zásadní událost sezóny“. Na druhou stranu je otázka, jestli naopak stálice jako Hra o trůny nebo Veep nejsou v roce, kdy se objevilo tolik oslavovaných novějších seriálů, nasazované do nominací spíš ze setrvačnosti.

Asi málokdo věří tomu, že ve Zlatých glóbech, Oscarech nebo Emmy jde o to, rozhodnout, který film nebo seriál z předchozího roku je „ten nejlepší“. Filmové a televizní ceny jsou nejzajímavější, když fungují jako události, které se nebojí překvapovat. Pro staré a konzervativní ceny je nejhorší, když se budou stále víc a víc konzervovat vybíráním staromódních a očekávatelných filmů. Diverzita je pro ně jednoznačně pozitivní téma, protože je nové. Na vítězství Deadpoola je asi ještě brzo, ale čas Moonlightu možná právě uzrál.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.