Staří Češi zdobili na Vánoce chvojku. V rodině Stehlíků na statku u Volar se drží dodnes
Ze sednice statku rodiny Stehlíků je vidět nejdřív na krmítko, kde sem tam strakapoud vyžene ptačí drobotinu. Pak na pastviny s koňmi a chladnokrevníkem jakoby vrostlým do země. Nakonec na šumavský hřeben s Plechým a Třístoličníkem. Nakladatel Ivo Stehlík má v nabídce přes dva tisíce titulů. Stehlík autor vydal zatím jen tři knihy, básnickou prvotinu dokonce po šedesátce. Bude to nejspíš tím, že autocenzurou projde jen to nejnutnější – co se týká pravdy.
Texty odrážejí život na starém šumavském statku mezi zvířaty, sukovitými starousedlíky a dřevem. Ve sbírce Naplavené dříví najdeme text o vánoční chvojce. Před tím, než přišli Němci s vánočními stromky, zdobili prý staří Češi chvojky.
„Snažil jsem se pátrat v etnologických publikacích, jak má správná chvojka vypadat. Nenarazil jsem na to. Tak jsme snesli z půdy starou dřevěnou štoudev, vzali jsme sáňky a vyrazili do lesa. Hledali jsme buď čerstvou těžbu anebo vývrat. Neuděláte žádnou škodu. Napěchujete do štoudve třeba dvoumetrové větve a ono to udělá obrovský vějíř, pak se to ozdobí. To jsou krásné momenty,“ vypráví Stehlík, zatímco se procházíme zasněženým lesem směrem k hoře Jedlová.
Ivo Stehlík posílá svým přátelům každý rok vánoční zamyšlení. V jednom z nich popisuje, jak pomáhá 23. prosince svému příteli s býky na jatka. „Spousta lidí má dneska problém se smrtí. Já si zabíjím všechna zvířata doma sám. Na svoji vlastní smrt se asi člověk nikdy nestihne připravit úplně, ale ta představa mě neleká,“ říká lehce zadumaně Stehlík.
Období Vánoc má spojeno s nejintenzivnějším odpočinkem, ale i oslavou slunovratu a narození Krista. „Adventní doba je pro mě o usebrání. Snažím se ponořit do sebe a hledat v sobě věci, na které člověk přes rok nemá čas. Pokouším se taky víc komunikovat s Bohem. Zároveň vnímám i ten pohanský překryv. Je tam ten Štědrý den – plný stůl, až obžerství,“ říká o svém nejoblíbenějším svátku nakladatel a statkář.
Jiné jeho vánoční zamyšlení začíná: „Sedím na kadibudce a čtu si Pána prstenů.“ Kadibudku mají Stehlíkovi na dvoře statku dodnes, a kdo ví, jestli mají ledničku. O tom se ostatně zmiňuje i Hana Librová, která Stehlíkovi zařadila do svého slavného výzkumu Pestří a zelení: Kapitoly o dobrovolné skromnosti z roku 1994. I v knize Vlažní a váhaví: Kapitoly o ekologickém luxusu z roku 2003 se Stehlíkovi objevují.
Hana Librová o revizi u Stehlíků doma po deseti letech píše: „Manželé Stehlíkovi mají blízko k ekologickým iniciativám: jejich domácí hospodářství je postaveno na environmentálně informovaném racionálním uvažování. Nemají například ledničku, předmět, který vlastní prakticky všechny české domácnosti. Usoudili, že ji nepotřebují, když mají chladnou chodbu… Nežijí při vší skromnosti a práci kolem domu a kolem hospodářství Stehlíkovi luxusem přímo buqojským?“
Hana Librová tím myslí ekologický luxus, koncept, o kterém by stálo za to natočit některé z dalších Podhoubí. Tenhle vánoční díl vypráví o tom, že život v krajině a v určité skromnosti může vést k radostem, jako je zdobení chvojky nebo obyčejné zpívání koled se svými vnoučaty.
Jak vznikly Dřevorubecké pohádky? Proč jsou Vánoce pro statkáře časem odpočinku? Jak vypadaly začátky nakladatelství bez auta? Pusťte si celé Podhoubí.
Více o tématu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
