Staročeský slovník: Pomník české lingvistiky?

Stará kniha
Stará kniha
Staročeský slovník je velkým dílem naší jazykovědy. Vzniká už dlouho a stále není hotový. Rozličné zvraty jeho historie nám představili lingvisté Štěpán Šimek a Petr Nejedlý.

V září 2018 proběhla v Praze konference Česká diachronní lexikografie 1968-2018, kde se především připomínalo 50. výročí vydání prvního sešitu Staročeského slovníku. Ve spolupráci s Jazykovědným sdružením České republiky organizoval tuto konferenci Ústav pro jazyk český Akademie věd, který po 40 let Staročeský slovník zpracovával a vydával; bohužel s ne úplně slavným koncem.

Lexikografie je jazykovědná disciplína, která se zabývá teorií a praxí zpracovávání jazykových slovníků. Lexikografie diachronní navíc sleduje proměny jazyka v dějinách. A to se právě vztahuje na Staročeský slovník. O jeho historii, současnosti, ale také budoucnosti, kdy se z papíru zvolna stěhuje na internet, jsme si povídali s lingvisty Štěpánem Šimkem a Petrem Nejedlým z oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky v Praze.

Za jakéhosi „otce“ bádání o staré češtině bývá označován Josef Dobrovský, po kterém následovala celá plejáda dalších jazykovědců, mezi nimiž vyniká třeba Josef Jungmann. Pro autory moderního Staročeského slovníku byl však klíčovou postavou jiný vědec – profesor Univerzity Karlovy Jan Gebauer, který působil na konci 19. století. Svůj Slovník staročeský nedokončil. K nevydané části se však dochovaly jeho vlastnoruční podklady v podobě kartotéčních lístků.

Ve sporu o pravost rukopisů se k Masarykovi přidal filolog Jan Gebauer

První sešit novodobého Staročeského slovníku vyšel v roce 1968. Gebauerův materiál, čítající 170 tisíc kartotéčních lístků, byl do dneška doplněn na více než milion tři sta tisíc lístků. Jakou podobu češtiny Staročeský slovník zachycuje? Co je jeho obsahem a jak takový kartotéční lístek nebo heslo ve Staročeském slovníku obvykle vypadá?

Tvůrci Staročeského slovníku začali tam, kde Jan Gebauer skončil – tedy u písmene „N“. V průběhu 40 let vyšlo šestadvacet sešitů; poslední v roce 2008 – tři roky poté, co byla práce na tištěné podobě slovníku zastavena, aniž byl dokončen. Posledním zpracovaným heslem byla předložka „při“. Uvědomíme-li si, že jazykovědci zpracovali za čtyři desítky let prakticky jen dvě a půl písmena abecedy, jistě nás hned napadne, proč jim to šlo tak pomalu? Může za zdánlivě pomalé tempo i cosi, co bychom snad mohli nazvat „přílišnou pečlivostí"? Jak je v současnosti zpřístupněn zbytek hesel, od „P“ až do konce abecedy? A jak dlouho se na slovníku ještě bude pracovat?

Poslechněte si rozhovor se Štěpánem Šimkem a Petrem Nejedlým z Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky v Praze. Můžete také navštívit Vokabulář webový, což je webové hnízdo pramenů k poznání historické češtiny. Najdete ho na webu Ústavu pro jazyk český.