Stavíme ekologicky, abychom zachránili civilizaci. Tradiční architektura byla udržitelná vždy

„V historii architektura nemohla tolik spoléhat na techniku nebo mobilitu, musela se ohlížet na klima, místní materiály a ekonomickou stránku stavění, což přirozeně vedlo k respektu vůči lokálním materiálům a zdrojům, a vyhýbala se tak zbytečnému plýtvání,“ říká jeden z kurátorů výstavy, profesor Petr Kratochvíl z Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky.

Po nástupu industriální revoluce a hlavně s moderní architekturou 20. století, která byla lehkovážná ve spotřebě energií, se věci změnily. Výsledkem jsou prosklené, špatně izolované výškové budovy s enormní energetickou ztrátovostí. V současnosti architektonické kanceláře požadavek udržitelnosti zpracovávají s čím dál větší samozřejmostí. „Nejen estetika, statika, kontext, ale i udržitelnost jsou součástí výzev, které musí architekt řešit,“ říká spoluautorka výstavy Klára Pučerová.

Ve dvou místnostech Galerie Jaroslava Fragnera visí panely s fotografiemi a popisky, které představují třicet českých a třicet zahraničních příkladů udržitelného stavění. Při poctivé snaze o udržitelnost musíme přemýšlet nejen o krásných nových ekologických stavbách.

Velmi důležitá je také otázka rekonstrukcí stávajícího bytového fondu, nezastavování další orné půdy, využívání brownfieldů, urbanismu zaměřeného na skupinovou mobilitu a v konečném důsledku i na sociální spravedlnost urbanistického plánování. Sebezelenější „gated community“ nároku na udržitelnost nedostačuje.

„Klíčové budou urbanistické strategie. Do jaké míry zabráníme tomu, aby urbanizace pohltila zbytky volné přírody, a za druhé, jak vhodnou organizací městského prostoru zabránit zbytečným energetickým výdajům na dopravu, na sítě a podobně,“ doplňuje Kratochvíl. Zajímavým příkladem vznikajícího udržitelného města je vídeňský projekt Aspern.