Štěstí nepřijde až k vám domů na gauč. Kdy volit aktivní nebo pasivní přístup k vlastnímu osudu?
„Když věříme, že můžeme svůj život ovlivňovat, dává nám to naději,“ říká v pořadu Balanc psychoterapeutka a publicistka Lucie Brandtlová. Některé věci máme ve své moci a jiné neovlivníme. Mezi tím je ale spousta prostoru pro to, být aktivní nebo pasivní. Pro mnohé lidi je těžké uvěřit, že by mohli mít život ve svých rukách a plnit si přání, jiní podlehli kultu individualismu. Umíte být zdravě mezi těmito extrémy?
„Zanedbané děti si ani nedovedou představit, že by se jejich přání mohla splnit.“ Na příkladu myšlenkového experimentu s kouzelným prstenem Lucie ukazuje, že ne všichni máme stejné podmínky a možnosti. Pokud jsme vyrostli v prostředí, kde nebyl brán ohled na naše potřeby, mohli jsme se naučit je potlačovat. Vždy byla kolem nějaká autorita, která rozhodovala a říkala, jak věci mají být a co se bude dělat. Někdy je těžké se z toho v pozdějším věku vysvobodit.
„Pasivitu nevnímám jako automaticky špatnou a aktivitu jako automaticky dobrou.“ Skoro všude kolem nás je atmosféra aktivity a neustálého výkonu. Může to vést k neschopnosti odpočívat. Někdo si nedokáže dovolit relaxovat, protože si to vyčítá. Jsou lidé, kteří ani odpočívat neumí. Někteří chtějí mít věci pořád pod kontrolou, jiné neustálé rozhodování unavuje a radši nechají vybírat druhé. Jak to máte vy a jste s tím spojení?
Poslechněte si celý rozhovor o aktivním a pasivním přístupu k životu a hledání rovnováhy.
Související
-
Balanc o nejdelší studii o štěstí. Spokojenost přináší dobré vztahy, začít musíme u vztahu k sobě
„Vztahy s lidmi jsou výsledkem toho, jaký vztah máme sami k sobě,“ myslí si Vratislav Hlásek. V Balancu jsme tentokrát rozebírali vztahy mezi lidmi. Na Harvardské...
-
Honza Vojtko v Diagnóze F: Na štěstí se musí pracovat, samo nepřijde. Roli ale hrají geny i dětství
Pocit štěstí, který prožíváme, záleží na aktuálních okolnostech daleko méně, než bychom čekali.
