Štěstí pro mě není inspirativní. Na novém albu Katarzie slyšíme vzdor, laskavost i vášeň

„Mám pěkný funkční vztah a vidím na sobě, že jsem prolomila bariéru, kdy se dostanu na tu zdravou stranu. A mám strašný problém se psaním. Je to fakt zoufalé, nemám žádnou potřebu psát a tvořit a trvá to už rok a půl,“ odhaluje hudebnice, jak souvisí její tvorba s osobním životem.

Písně o rozchodech jsou vděčným materiálem, co když je ale potřeba psát i bez zlomeného srdce? „Příběhy jiných lidí anebo literatura. Mám ráda knihy, protože tam to mám přesně napsané a můžu to vykrást, i když si to pak předělám podle sebe,“ žertuje autorka o hranicích a zdrojích inspirace.

Vedle kritiky machistické rapové scény, genderových stereotypů nebo kapitalizmu, dojde na albu i na sdílení hlubokých citů a obav. „Je tam jedna písnička o šťastné lásce, napsaná horko těžko,“ směje se Katarzia své tvůrčí krizi, která je ale vyvážená osobní spokojeností.

Na pozadí alba Pozvi ma, neprídem, jsou slyšet i tikající biologické hodiny umocněné společenským tlakem, strach z dospělosti, vyrovnávání se s tělesnými proměnami a hledání laskavosti k ostatním ženám.

Pospolitost a dialog také kopíruje řada hudebnic a hudebníků, které Katarzia k tvorbě přizvala. Některé pak potkáme i naživo na křtu alba, který proběhne 30. 9. v Paláci Akropolis v Praze.

Dá se k psaní alba přistupovat jako k práci? V čem je inspirativní prostředí divadla? Zjistíte v rozhovoru Terezy Havlínkové.