Stopařův průvodce po galaxii jazyků: Prosvištíme si slovíčka z klingonštiny i vznešené elfštiny

Švédský lingvista Yens Wahlgren je specialista na umělé jazyky. V praxi to dnes znamená, že se zaměřuje na jazyky, které ve sci-fi filmech či knihách používají mimozemšťané, elfové nebo totalitní režimy budoucnosti. Jeho kniha Stopařův průvodce po galaxii jazyků, která nedávno vyšla v češtině, je přehlídka nejvýznamnějších fenoménů, se kterými se ve svém zaměření setkává. Může to znít jako obskurní zábava pro pedantské nerdy, ale Wahlgren nikdy nezabíhá do takových detailů, aby obyčejné čtenáře znechutil. Zajímá ho spíš to, jakým způsobem různí tvůrci přistupují k utváření fiktivních komunikačních prostředků bytostí, které existují jen ve smyšlených příbězích a vesmírech.

Nejzevrubněji se samozřejmě zabývá třemi světy, které nás v souvislosti se smyšlenými jazyky asi napadnou jako první – seriálem Star Trek, filmovou sérií Star Wars a Tolkienovým Pánem prstenů. Je zajímavé, že každý z těchto popkulturních fenoménů přistupuje k tvorbě jazyků výrazně jinak.

Přesto je Stopařův průvodce po galaxii jazyků svým způsobem fascinující čtení pro ty, které zajímají detaily z pozadí vzniku jejich oblíbených fantastických příběhů. Nabízí pohled do zákulisí jednoho hodně obskurního filmařského řemesla – zvukařů a lingvistů, kteří pro film vytváří zvukovou a verbální podobu mimozemských jazyků|foto: Nakladatelství Paseka

Množství jazyků ze Star Wars je příkladem takzvaného grammelotu, to znamená, že je to soustava exoticky znějících zvuků, které sice na první poslech působí jako skutečná řeč, ale ve skutečnosti nic neznamenají a vyjadřují nanejvýš nějaké emoce. Jejich autorem ostatně není lingvista, ale zvukový designér Ben Burtt.

Úplně opačným případem jsou jazyky Tolkienovy Středozemě. Tolkien byl profesor staré angličtiny a vymýšlení nových jazyků měl jako koníčka už od dětství. Celá mytologie Středozemě podle Wahlgrena začala vyrůstat právě z jeho fiktivního jazyka inspirovaného finštinou, ze kterého se později vyvinula quenijština neboli vznešená elfština. V tomto jazyce Tolkien napsal nejprve báseň o námořníku Eärendilovi, od které se pak odvíjely celé rozsáhlé dějiny jeho smyšleného kontintentu, kam patří i slavné romány Hobit a Pán prstenů. A jeho součástí je i několik dalších neobyčejně propracovaných umělých jazyků.

Klingonština ze Star Treku stojí někde na pomezí mezi jazykem jako zvukovým efektem ve Star Wars a Tolkienovou vypiplanou lingvistikou. Jazyk mimozemské rasy klingonů je natolik propracovaný, že se jím přímo zabývá oficiální akademický ústav zvaný Klingonský jazykový institut a že do něj byla přeložena taková díla jako Shakespearův Hamlet nebo Epos o Gilgamešovi. Také se tímto sci-fi jazykem podle Wahlgrena domluví víc lidí než třeba esperantem. Dějiny klingonštiny jsou přitom trnité – rasa klingonů se objevuje už v původním seriálu ze 60. let, ale teprve ve filmu Star Trek III: Pátrání po Spockovi začal na promyšlené klingonštině pracovat lingvista Marc Okrand, který k tomu byl přizván producenty. Velký vliv na rozvoj pak měla také komunita fanoušků seriálu.

Ektoplasma promítá v kině Aero. Diváci zakusí Khanův hněv v klasické kosmické sci-fi Star Trek II

• Upravit
• Smazat

Ektoplasma vás zve do pražského kina Aero, kde v úterý 18. června zahájí cyklus promítání klasických i obskurních sci-fi, fantasy a hororů Ektoplasma v Aeru. Začínáme jedním z klenotů univerza Star Treku, filmem Star Trek II: Khanův hněv z roku 1982.

To jsou jen tři nejznámější příklady, které Wahlgrenova kniha zkoumá. Dočtete se v ní také o wakandštině, na'vijštině z filmu Avatar, jazycích fiktivních národů z komiksů o Tintinovi, cityspeaku z Blade Runnera nebo třeba dorozumívacích prostředcích tučňáka Pingu. Stopařův průvodce po galaxii jazyků je dokonce možná až příliš vyčerpávající, působí spíš jako katalog, ve kterém můžete vyhledávat své oblíbené jazyky a číst si o tom, jak vznikaly a fungují. Čtení celé knihy ale působí místy lehce monotónně. Wahlgren navíc opravdu zkoumá jen pozadí vzniku jednotlivých jazyků a naprosté základy jejich fungování. Jak vypadají fanouškovské komunity a instituce, které tyto jazyky rozvíjí, a jaké konflikty a problémy se mezi nimi objevují, nám příliš neodhaluje. I když je tu kapitola věnovaná jazykům, které vznikly jako fanfikce, je to jen další přehled krátkých hesel k několika jazykům rozvíjeným fanoušky.

Přesto je Stopařův průvodce po galaxii jazyků svým způsobem fascinující čtení pro ty, které zajímají detaily z pozadí vzniku jejich oblíbených fantastických příběhů. Nabízí pohled do zákulisí jednoho hodně obskurního filmařského řemesla – zvukařů a lingvistů, kteří pro film vytváří zvukovou a verbální podobu mimozemských jazyků. Vedle toho také popisuje, jak se různí spisovatelé vypořádávají s výzvou rozpracovávat jazyk a tím pádem i způsob myšlení svých fantastických postav. A konečně naznačuje, jak se svým oblíbeným hrdinům a jejich kulturám snaží přiblížit někteří fanoušci, kteří zkoumání jejich jazyků věnují někdy až maniakální péči.