Stoupá počet míst, kde si umí poradit s vyloučenými lokalitami. Brzdí je byznys s chudobou

4. červen 2014
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02430749.jpeg

Najít v českých obcích příklad tzv. dobré praxe byl před deseti lety těžký úkol. Dnes mohou předat zkušenosti se zlepšováním životní úrovně ve vybydlených oblastech nejenom v Praze 14 nebo v Brně, ale i ve dvoutisícovém Ralsku nebo v Kadani v ústeckém kraji. Způsobů, jak úspěšně integrovat Romy, je mnoho. Nejpalčivějším problémem je podle většiny starostů zřizování ubytoven, lichva a praktiky exekutorských firem.

Největší problém nám působí ti, kteří skupují bytové jednotky, kam hromadně sestěhovávají problémové rodiny, bez ohledu na to, kolik jich tam už máme. Minulý týden k nám jedna pražská organizace, která se tváří, že lidem pomáhá řešit životní situace, nastěhovala další velkou romskou rodinu, kde mají mentální postižení, invalidní důchod a šest dětí,“ řekla starostka města Obrnice Drahomíra Miklošová na konferenci starostů z měst a obcí, kde se daří podmínky ve vyloučených lokalitách zlepšovat. Na často nedostatečně vybavených ubytovnách je nájem mnohdy několikrát vyšší než ve standardním bytě, částečně ho pokryje stát formou doplatků na bydlení, jejich nájemníci ale nemají motivaci si hledat práci, protože částku potřebnou k zaplacení nájmu na ubytovně nemají šanci vydělat. Dostávají se do situace, ze které si sami nepomohou.

Konferenci pořádanou Agenturou pro sociální začleňování, Velvyslanectvím USA v Praze a sdružením Romea zaštítili ministři Jiří Dienstbier i Michaela Marksová. Ministerstvo práce a sociálních věcí pod jejím vedením připravuje novelu zákona o pomoci v hmotné nouzi a ve spolupráci s ministerstvem pro místní rozvoj zákon o sociálním bydlení. Jejich schválení by mohlo momentálně kvetoucí byznys s chudobou omezit, není však jisté, kdy a v jaké podobě se zákony podaří prosadit.

02430750.jpeg

Právě v Obrnicích se díky komplexnímu systému sociálního poradenství daří pomáhat obyvatelům místního panelového sídliště shánět práci, splácet dluhy a popřípadě i lepší bydlení. „Děvčata chodí do terénu a vyhledávají rodiny, které mají své problémy, ale bojí se s nimi svěřit. Proto je sami oslovujeme a směřujeme do ambulantního poradenství, kde máme nejenom finanční poradce, ale i psychology a právníka, a samozřejmě jim pomáháme s bydlením a zaměstnáním,“ říká starostka města, které se svým přístupem k integraci Romů a frekvencí sousedských událostí a společných akcí proslavilo jako jedno z prvních.

V Kadani se povedlo ve vyloučené lokalitě Prunéřov, která je několik kilometrů za městem, zlepšit stav několika bytových jednotek i díky systému domovníků, kterými jsou místní nájemníci. Průměrný dluh se tu podařilo snížit ze 176 tisíc na 70. Momentálně se pracuje na dokončení druhého stupně třístupňového prostupného bydlení. „Sice je to zase v Prunéřově, ale budou tam standardní byty první kategorie. S tím, že když se ti lidé osvědčí, nebudou mít dluhy, když budeme vědět, že posílají děti do školy, nedevastují majetek, tak se z toho domu mohou posunout do Kadaně,“ říká vedoucí sociálního odboru Tomáš Mědílek.

02103204.jpeg

V Ralsku podle romského místostarosty Ota Váradiho vznikly dvě místní vyloučené lokality především kvůli vystěhovávání občanů ze sousední Mimoně: „Oni samozřejmě tvrdí, že to nedělají úmyslně, je to tak, že v Mimoni mají určitou hladinu ceny bytů, a na Ploužnici, což patří do Ralska, snížili cenu bytů, takže se všichni snaží dostat do ploužnických bytů a nám tam pak vznikají problémy se sociálně slabými.“ Za dva roky spolupráce s Agenturou pro sociální začleňování se ale oblast Ploužnice proměnila. „Samotní Romové se začali zapojovat, jsou v komisi pro národnostní menšiny, kde dělají akce pro děti, hudební festivaly, hlavně brigády, to je pro nás důležité, my jsme jim řekli, že město jim nějaké peníze na festivaly dá, ale musí pro to město něco udělat. Něco za něco,“ říká Váradi. V Ralsku jsou Romové i v místní Komisi pro národnostní menšiny.

02819942.jpeg

Zástupci měst úspěšných v integraci Romů se shodují na tom, že systém sociální práce musí být co nejvíce komplexní, tedy dostupný pro všechny věkové skupiny obyvatel a schopný pomáhat se snižováním dluhů, sháněním bytů i práce. Osvědčují se systémy prostupného bydlení i zaměstnávání. Vícezdrojové financování všech sociálních programů (z grantů ministerstev nebo evropských fondů) se ukazuje jako nutnost, vedle zátěže pro místní rozpočty by investované částky byly podle zástupců úspěšných měst politicky neprosaditelné. „Starosta a další musí s kůží na trh, a kdyby řekli: my dáváme do Prunéřova 5 milionů nebo 10, tak to nikdo neschválí,“ říká Tomáš Mědílek s poukazem na to, že majoritní veřejnost sociální programy stále nepovažuje za nutnost. „Za to nejsou plusové body,“ souhlasí Miklošová. „Setkávám se s tak negativními reakcemi, že je mi to až líto. Lidé si to vykládají tak, že děláme jenom něco pro Romy, ale to není pravda. Děláme to proto, abychom tam mohli všichni společně žít. A dělá to celá řada měst, jen to pozitivní ještě neumíme prodat.“

Čtěte také

autor: Táňa Zabloudilová
Spustit audio