Střídám krize a euforie. Je to jak u bláznů, nejde přestat. Jan Venca Francke je Dobrodruh roku 2025

Na závěr své tříleté životní etapy v Austrálii se rozhodl ji přejet na kole, ze Sydney do Perthu. Uprostřed pouště přišel na to, že to nebyl až zas tak dobrý nápad. „Teď se tomu musím smát,“ chechtá se Jan Venca Francke ve studiu Radia Wave. S opuchlým kolenem musel do své cesty vyprahlým outbackem zařadit i další dopravní prostředky než bylo jen kolo, ale láska k ultramaratonským šílenostem už v něm zůstala. Na letošním festivalu Obzory patří mezi lidi oceněné titulem Dobrodruh roku. Další jsou například Mája Šnajdrová, Ivan Mitrus nebo Šebestián Bok.

„Na extrémních závodech se střídá euforie a krize, euforie a krize. Jak u bláznů. A ty chceš ty euforie po skončení zažívat znovu, je to jako droga,“ líčí. Dosud čtyřikrát se postavil na start různých verzí extrémního aljašského závodu Iditarod Trailu. Někdy skončil v cíli, někdy v slzách, protože psychicky neunesl zátěž vyčerpání a odloučení od rodiny. Na svou poslední účast s sebou manželku Petru. Emoce i výrazné zážitky bilancuje Venca Francke v cestovatelském podcastu Casablanca.

22 fotografií

„Spoustu krásy si uvědomím až zpětně,“ popisuje dobrodruh prožívání extrémních podmínek. „70 procent zážitků bylo první rok na Aljašce hnusných. Bylo mínus 40 stupňů. Je to takové dobrovolné bičování, ale po návratu na to vzpomínám strašně rád. Navíc na místě nemáš na výběr, musíš pokračovat. Každá bouře ale jednou skončí, je to takový stoicismus.“ Kromě aljašských zkušeností vypráví Jan Venca Francke i o The Spine Race v zimní Británii a o svém vlastním závodě JIBE-JAHA, vedoucí z Jizerek do Beskyd, z Jablonce do Havířova.

Jak probíhal aljašský Iditarod, který Vencu Franckeho zlomil? A jak vypadaly úspěšné ročníky? Kde se v člověku bere touha jít do extrémních zážitků? Poslechněte si nový díl cestovatelského podcastu Casablanca.