Střihač Joe Walker o Praze: Kde se vám stane, že jste v kině na Jarmuschovi sami s exprezidentem

Současná televizní tvorba je podle Joea Walkera víc filmová i díky tomu, že poskytuje útočiště lidem, kteří tvoří nezávislé filmy. „A také se v tom točí spousta peněz, podívejte se třeba na Hru o trůny, která používá obrovské množství speciálních efektů, které dřív byly výsadou filmů. Ročně vzniká kolem 450 nových seriálů, je to nový a úspěšný způsob, jak komunikovat s publikem,“ říká Joe Walker, kterého z nedávné doby hodně zaujal seriál Boj o moc (v originále Succession). „Kdyby dnes natočil seriál Shakespeare, vypadal by nějak takhle.“

Množství speciálních efektů výrazně narostlo i u filmů, které v poslední dekádě stříhal Joe Walker. „Když jsem před deseti lety začal pracovat se Stevem McQueenem, měli jsme ve filmu Hlad jen dva záběry s využitím speciálních efektů. V Blade Runnerovi 2049 jich je 1150. To číslo si pamatuji bolestně velmi dobře,“ dodává Walker se smíchem a zároveň nezapomíná zmínit, že se mu líbí, jak Denis Villeneuve s efekty pracuje. „Například ve filmu Příchozí jsme měli neskutečně dokonalé, počítačem vytvořené helikoptéry, ale v záběrech jsou vidět v podstatě jen v pozadí, protože důležitá byla hlavní postava. A je mi jasné, že jejich autory to muselo dohánět k šílenství, že tolik úžasné práce nakonec necháme mimo hlavní ostřící záběr kamery.“

Joe Walker není v Praze zdaleka poprvé a také to není náhoda, protože má velmi kladný vztah k české kinematografii i městu samotnému. „V osmdesátých letech jsem viděl film o Janu Švankmajerovi a jeho tvůrci v něm hodně zmiňovali i skladatele Zdeňka Lišku, přes kterého jsem se následně dostal ke spoustě krásných českých filmů a objevil další režiséry, jako jsou Vláčil, Herz nebo Chytilová.“ Na Praze se Walkerovi líbí množství malých tradičních kinosálů, do kterých také rád chodí. „Pamatuji si, že jednou jsem ve volném čase šel do kina Mat na nový film Jima Jarmusche. Přišel jsem už za tmy a na konci jsem zjistil, že jsme v něm seděli jenom já a Václav Havel, což mi přišlo jako úžasná věc. A když už jsme u toho, musím se přiznat, že ve filmu Stud jsem udělal i malou poctu Janu Švankmajerovi.“