Střízlivá empatie v Nonstopu Eufrat

Nepotřebovala k tomu přitom nijak složité zbraně. Anotace nelže, zápletka Nonstopu Eufrat je vcelku přímočará, i když okořeněná o lehce detektivní prvek. Kněz Tomáš potká bývalou spolužačku Annu, se kterou po velice dlouhém a bolestivém odříkání naváže milostný vztah. Ten ho nakonec donutí k rozhodnutí praštit s kněžským povoláním a založit rodinu. Hned co odhodí talár, začnou Tomášovi chodit anonymní esemesky s citacemi z Bible, které jako náhodou perfektně sedí na situace, v nichž se Tomáš zrovna nachází. Člověk si představuje chlapíka s papežskou čapkou a slunečními brýlemi sedícího v černé dodávce a uchechtávajícího se u dalekohledu. Nebo se bývalému knězi mstí jedna z jeho zrazených oveček? Otec, se kterým po jeho odchodu od rodiny Tomáš neumí navázat zdravý vztah? Možná mu píše krutý, starozákonní Bůh. Když je otázek moc, nejlepší je zahnat je šesti pivy v nonstopu Eufrat.

Bendová přesvědčuje a otevírá čtenářům oči zejména díky svému jednoduchému stylu, který nejspíš získala při studiích scenáristiky. Takový jazyk přímo vybízí k hloubkovým sondám do duší postav, přičemž nejvíc prostoru dostává pochopitelně ztrápený Tomáš. Vcítit se do něj je až podezřele snadné – a nevyžaduje to znalost jediného verše z Bible. Boj, který Tomáš svádí, zdaleka není jenom konfliktem mezi striktní, děsivě abstinentní vírou a přízemní fyzickou touhou. Bývalý kněz sám sebe drtí hlavně vlastním přemýšlením, přebíráním zodpovědnosti za zběhnuvší věřící, a samozřejmě mu nepomáhá ani svět, ve kterém hrozivým tempem zaniká většina starých hodnot. Tomáš často vzpomíná na manželství, které kdysi v kostele sám posvětil a které se před jeho očima rozpadne. Otázka je, jestli Tomášovo kontroverzní rozhodnutí chápou i věřící čtenáři. V rozhovoru pro blog Gaia Veronika Bendová uvedla, že sama zažila odchod kněze a těžce ho obrečela. V Nonstopu je hned několik postav, které Tomášovo zběhnutí berou jako zradu. Soucítit s nimi je opět velmi snadné, což může hodně čtenářů přivést k pocitu rozpolcenosti. A přesně to je známka výborně napsaného románu.

Jedním z nejsilnějších momentů knihy je rozhovor právě takové zrazené ovečky se starším knězem, který obhajuje Tomášovo konání. Civilní dialogy dokážou člověka chytnout za hlavu a narvat do ní zdánlivě nepodstatná fakta. Je snadné ofrňovat se nad celibátem katolického kněžství, díky staršímu faráři si ale čtenář uvědomí, jak zdrcující může být třeba na první pohled banální přesouvání se mezi kostely. Jakou práci asi dá knězovi vybudovat si komunitu lidí na malé vesnici a chvilku poté se muset odstěhovat na úplně jiné místo a začít znovu. To všechno v zemi, kde se podle statistiky z roku 2011 k víře hlásí pouze 14 % obyvatel.

Nonstop Eufrat obdivuhodně citlivým způsobem přibližuje problematiku tématu, o kterém se v České republice evidentně nemluví. V žádném případě se nesnaží přimět čtenáře ke konverzi, jak jsem se možná zbytečně obával, neukazuje prstem a neosočuje z hříchů. Kromě autorčiny překvapivě silné schopnosti empatie nabízí román znepokojující pohled z druhé strany. Hysterie a konzervativismus, který se často spojuje s katolickou církví, se tady objevuje u nevěřících: přece se nebudeš bavit s knězem!

Jediné, co jde knize vytknout, je občasná tendence k uměle působící filmové dikci. Některým pasážím jako by chyběly jen poznámky typu: kamera švenkuje od ženy umírající na ulici na hospodskou ceduli Nonstop Eufrat. Je ale těžké se po Bendové a její schopnosti empatie neopičit. Tak, jak snadno odpouští autorka, musím odpustit i já.

Veronika Bendová – Nonstop Eufrat (Fra, 2013)