Studentské spolky: Safe spacey pro intelektuály z fildy i libertariány. Jaký mají dnes smysl?

16. únor 2018

„Studentské spolky by se měly vyjadřovat i k tomu, co momentálně hýbe veřejným děním,“ myslí si Kateřina Peterková z Feministické společnosti, která působí na Karlově univerzitě. Spolků je na univerzitách rok od roku víc, vysokoškoláci jsou teď o něco aktivnější, než bývalo zvykem. Dnešní třicátníci většinou řešili nepřítomnost bufetu v univerzitní budově odchodem do nejbližší hospody, současní studenti vytvoří iniciativu a sami si zprovozní školní kavárnu.

V roce 2012 byly v ulicích českých měst vidět největší studentské demonstrace od roku 1989. Studenti protestovali proti tehdy chystané reformě ministra školství Dobeše, která měla zavést školné a omezit rozpočty vysokých škol. V Praze, Brně a dalších univerzitních městech vyšly do ulic tisíce lidí. Spolužáci, kteří se do té doby neznali, se začali častěji scházet, pravidelně debatovat o politice, společně reflektovat veřejné dění a někteří z nich v aktivismu pokračovali i po skončení protestů.

V Brně od té doby funguje spolek Generace Z. Na Facebooku se označuje jako vysoká škola levice a snaží se brněnské studenty vzdělávat v levicové teorii. Názvy jejich přednášek jako Mediální konstrukce obrazu politika nebo Teorie svobody A. Honnetha v Hegelově morálním ekonomismu mohou jednoho vyděsit, občas ale dojde i na méně intelektuální debaty, třeba o migraci.

Vysokoškolské spolky ale nesdružují jen mladé levičáky z humanitních oborů. Na několika vysokých školách působí například spolek Studenti za svobodu, česká pobočka mezinárodní organizace Students for Liberty. „Naším cílem je podporovat, vzdělávat a rozvíjet studenty, kteří mají svobodu jako svou nejvyšší životní hodnotu. Propagujeme myšlenky klasického liberalismu a libertarianismu,“ vysvětluje Jan Tichý, student brněnské stavební fakulty a donedávna předseda české pobočky. Za obecnými hesly se i v jejich případě skrývá pořádání konferencí a přednášek. Nedávno například zorganizovali polemiku o soukromém vlastnictví právě s Generací Z. „Jakoukoliv výměnu názorů vítáme, jsme vždycky rádi, když na naše akce chodí názoroví oponenti a můžeme se s nima bavit,“ říká k tomu Tichý a vyjmenovává další témata, která jsou teď mezi mladými libertariány in – kryptoměny, svoboda slova nebo třeba legalizace drog.

Mladí a angažovaní

Kdo studoval na vysoké škole v devadesátých nebo nultých letech, asi by moc studentských spolků z hlavy nevyjmenoval. Studentské aktivity často spočívaly jen v pořádání zábavných přivítání pro prváky. Dnes jen na Karlově univerzitě působí víc než 80 spolků. Přesný počet nevědí ani v Centru spolků, studentů a absolventů Univerzity Karlovy, které má studentskou činnost na starosti. Na univerzitě totiž existuje i řada neformálních skupin, které fungují třeba jen na jednom oboru nebo organizují společenské akce a nemají větší ambice.

Spolčovat se studenti, třeba medici nebo právníci, začali už v 19. století. Už tehdy spolky nezajišťovaly jenom zábavu, pomáhaly studentům i s ubytováním nebo hledáním práce. Za minulého režimu byly tradiční spolky zakázány, většina z nich se po roce 1989 obnovila, ale až koncem nultých let jich začalo výrazně přibývat. Podle Barbory Buřičové z Centra spolků je jedním z důvodů, že vysokoškoláků je mnohem víc než před patnácti, dvaceti lety. Na obory, kam dříve chodilo několik lidí, jich dnes chodí desítky.

Radikální vyšívání pro všechny

Když došlo před dvěma lety ke sporu mezi Feministickou společností Univerzity Karlovy (FEM) a rektorátem, o který se zajímala i mainstreamová média, rozproudila se debata o tom, jestli mají studentské spolky zajišťovat neškodnou zábavu, nebo by měly spíše otevírat a řešit společenské problémy. Vedení školy tehdy pobouřilo, že na demonstraci pořádané FEM se objevil transparent Mrtvej šovinista, dobrej šovinista a ostře proti spolku vystoupilo. FEM nakonec musela ze svého názvu odstranit jméno univerzity a její oficiální název teď zní jen Feministická společnost. Ve své činnosti ale spolek nepolevil.

„Pro naše členy a členky se snažíme vytvořit takový safe space, prostor, kde se můžeme vzdělávat a sdílet třeba i nějaké osobnější věci. To jsou uzavřené akce jen pro nás, třeba jsme takto zorganizovali čtení feministické literatury,“ popisuje činnost Feministické společnosti její členka Kateřina Peterková. Většina akcí FEMu je ale určena celé akademické obci nebo i veřejnosti. Na promítání dokumentů nebo přednášky s feministickou a gender tematikou může přijít každý, stejně jako třeba na radikální vyšívání.

Otevřený všem je i spolek Charlie, který sdružuje queer komunitu na Univerzitě Karlově. „Většinu našich členů sice tvoří gayové a lesby, ale snažíme se být maximálně inkluzivní pro celou LGBT komunitu i pro heterosexuály,“ vysvětluje viceprezident spolku Tomáš Stavrovský. „Pravidelně se potkáváme v kavárně, občas to proložíme třeba bowlingem nebo piknikem,“ doplňuje ho prezident David Mařák. „Snažíme se ale i o osvětu, nedávno jsme například měli seminář v Domě světla a teď chystáme debatu o gay aktivismu s Jiřím Hromadou.“

Dočkáme se #MeToo?

„Demonstrovali jsme před ruskou ambasádou na podporu gayů a leseb v čečenských koncentrácích, protože je to téma, které se nás bytostně dotýká,“ zamýšlí se David Mařák nad otázkou, jestli se Charlie angažuje i politicky. „Jinak ale necháváme politický aktivismus na jednotlivých členech, univerzitní stanovy dokonce přikazují, aby spolky byly apolitické.“ To ale neznamená, že spolky politické problémy neřeší. FEM třeba nedávno podporovala demonstraci Černý protest proti zpřísňování potratové politiky v Polsku a řeší problémy i přímo na univerzitě. „Začali jsme se teď věnovat sexuálnímu obtěžování na akademické půdě. Zatím se pokoušíme sejít i s lidmi mimo spolek a vymyslet, co s tím,“ říká Peterková. FEM také řešila zřízení unisex záchodů. „Není to nějaké naše hlavní téma, ale i takováhle věc může zlepšit prostředí na fakultě nejen pro transgender lidi, ale třeba i pro rodiče s malými dětmi.“

Feministická společnost se s univerzitním prostředím cítí úzce provázaná. „Na západních univerzitách mívají spolky například mnohem větší rozpočty. Finance ale nejsou to nejdůležitější, jde spíš o obecnou podporu, rektorát by měl za spolky stát, i když třeba nesouhlasí se všemi jejich názory,“ vysvětluje Kateřina Peterková. Studenti za svobodu si naopak cení své nezávislosti. „Čím méně peněz půjde z veřejných rozpočtů do studentských spolků, tím lépe. Jedním z kritérií toho, jestli je spolek potřebný a žádaný, je to, zda se na něj lidé složí,“ myslí si Tichý. „Pokud by se konaly nějaké demonstrace kvůli podpoře veřejných rozpočtů nebo financování neziskových organizací, my bychom se asi neúčastnili.“

Universum: Studenti v Olomouci vedou univerzitu k udržitelnosti

Na Univerzitě Palackého v Olomouci působí skupinka studentů, kterým není lhostejné životní prostředí. Protože udržitelnost není na českých univerzitách příliš naplňovaný koncept, snaží se spolek Udržitelný Palacký upozorňovat naříklad na nakládání s odpady, založili tu komunitní zahradu a skrz chystaný free shop chtějí nastartovat cirkulární ekonomiku mezi studenty.

Co bude dál?

Šest let po velkých studentských protestech je jistá jedna věc – studenti jsou dnes aktivnější. Nevystupují sice jako výrazná politická síla a většina jejich akcí má za cíl hlavně bavit nebo vzdělávat, kdyby se ale demonstrace konaly dnes, byli by na ně zřejmě připraveni lépe než před šesti lety. Pokud by se desítky spolků všech možných názorů na něčem shodly.

Proč řeší mladí libertariáni válku proti drogám a čemu dalšímu se věnuje FEM a spolek Charlie? Poslechněte si odpovědi jejich členů.

autor: Alžběta Medková