„Sudety jsou výmluva pro všechno. Za dnešní exekuce ale nemůže odsun Němců,“ říká odborník

21. březen 2018
Most

Statistiky vypadají jasně: Sudety jsou na tom špatně. Mapa exekucí, ilustrující, kde lidé nejvíce bojují s dluhy, je červená hlavně v pohraničních oblastech. Podle aktuálních dat se loni situace v Ústeckém a Karlovarském kraji ještě zhoršila. Místní také volí jinak než zbytek Česka, víc tíhnou k extremistům. Okamurova SPD tu v parlamentních volbách skončila na druhém místě.

Jsou to holt bývalé Sudety, proto je tu vyšší nezaměstnanost a lidé padají do dluhových pastí. Tak zní častý argument, podle něhož historie regionů determinuje jejich současnost. Původ problémů je ale o něco složitější, tvrdí Roman Matoušek, který se zabývá geografií bydlení a pracuje v Agentuře pro sociální začleňování. Svalování viny na sedmdesát let staré události podle něj nikomu nepomůže. „Srovnání se používá nejen, když se mluví o exekucích, ale třeba i u volebních výsledků nebo výskytu různých negativních jevů,“ vysvětluje Matoušek. Do určité míry podle něj tento předpoklad funguje, ale ne stoprocentně. „Nevidíme pak totiž to, že i v rámci území bývalých Sudet jsou velké rozdíly – jak mezi jednotlivými regiony, tak obcemi,“ tvrdí Matoušek.

Oblast Sudet postihl odsun Němců, v dalších letech už se ale jednotlivá místa rozvíjela rozdílně. „Po roce 1947 se začaly historické události a vlivy v těchto územích odlišovat. Třeba železná opona nebyla vztyčena kolem celé oblasti Sudet, ale týkala se jen jižní Moravy, jižních a západních Čech. Naopak na území současného Karlovarského, Ústeckého a Libereckého kraje nebo severní Moravy nebyl hraniční režim tak přísný.“

Hloupý region tenkrát i dnes

Rozdíly přineslo také dosídlení. Zatímco řada venkovských obcí zanikla, města jako Ústí nad Labem nebo Liberec – tedy nejvýznamnější metropole Sudet – měla už v padesátých letech stejný, možná i vyšší počet obyvatel než před válkou. Ani tato dvě sídla ale nelze jednoduše porovnávat: zatímco Liberec se svými vysokými školami a moderním průmyslem neodpovídá klasické představě města v Sudetech, v Ústí nad Labem nebyla historicky vzdělanost tak koncentrována, dozvuky jsou znát dodnes.

Úřad práce - chudí - chudoba - nezaměstnanost

Neexistuje ale jednoduchý plán, jak rozdíly dorovnat. „Po dlouhé roky tyto oblasti vykazují vyšší míru nezaměstnanosti, kriminality nebo nižší strukturu vzdělanosti obyvatelstva. Přispívá k tomu i to, že z nich mladší a vzdělanější lidé spíše odchází. Těžko hledat nějakou univerzální odpověď,“ dodává Matoušek s tím, že žádný jednoduchý recept nefunguje. Pomoct může ale rozvoj určitých odvětví, třeba automobilového průmyslu.

Někdy se vyplatí i členství v Evropské unii. „Podle aktuálních statistik je regionem s jednou z nejnižších nezaměstnaností Karlovarsko, které ještě před deseti, patnácti lety představovalo jeden z těch strukturálně velmi postižených regionů. Je to umožněno i integrací do Evropské unie a tím, že řada lidí může dojíždět za prací do Německa,“ vysvětluje expert.

Obří nádraží, odkud nikdo nikam nejede

Na život obyvatel mají vliv i věci, které by člověka na první dobrou nenapadly. Matoušek v jedné ze svých studií popisuje, jak každodenní realitu Liberečanů ovlivňovala místní teplárna, která měla za následek i to, že obyvatelé města platili za energie jedny z nejvyšších poplatků v republice. Do života lidí se ale promítají i další pozůstatky dob minulých. Příklad: obrovská autobusová nádraží, která už dnes nikdo nevyužívá, protože přilehlé doly dávno přestaly fungovat.

„Ve všech místech, kde došlo k velké proměně aktivit, zůstává materiální realita, která ztratila svou funkci,“ popisuje Matoušek. Jenže může být příliš nákladná na údržbu, přeměnu a případně i demolici. Právě zbourání je přitom někdy jediným řešením, které dává smysl. A není potřeba se do minulosti obracet s příliš velkou nostalgií.

„Je to vlastně docela velká změna uvažování. Ale třeba ve východním Německu, které bylo ve velice specifické situaci, kdy byl po roce 1990 odchod do zemí západního Německa velice rychlý, byly podstatnou součástí programu proměny východoněmeckých měst právě demolice budov, které byly najednou prázdné,“ říká zaměstnanec Agentury pro sociální začleňování. Pokud by domy dál zely prázdnotou, jen by snižovaly ceny bydlení a zvyšovaly pocit nebezpečí a opuštěnosti. „U nás tak rychlý pokles počtu obyvatel nenastává, ale i tak zůstávají volné byty a velké procento z nich ve špatném stavu. To je problém i v tuzemsku,“ dodává.

Je potřeba více pomoci malým vesnicím, kde je zadlužený každý druhý obyvatel, nebo velkým městům jako Chomutov či Most? A dá se položit rovnítko mezi polohou na periferii a sociálním vyloučením? Poslechněte si celý rozhovor.

Spustit audio
autor: Markéta Žižková