Šumavská divočina se vrací k původním pralesům

17. září 2015

Byli jste někdy v divočině? Tušíte, jaký má divočina smysl a co si vůbec pod tím pojmem v dnešní době představit? V souvislosti s blížícím se koncertem na podporu šumavské divočiny jsme si k rozhovoru o šumavské divočině pozvali ředitele Správy NP Šumava Pavla Hubeného a člena Rady NP Šumava Jakuba Hrušku.

„Jde o území, které necháváme bez zásahu, sledujeme, co příroda dělá. Divočina obecně nemusí být prales, i když na Šumavě je asi 60 % lesů přímými potomky pralesů, takže ta dispozice k návratu do původního stavu je tam velká,“ vysvětluje Jakub Hruška. Na Šumavě, kde je na rozdíl od ostatních českých parků mnoho obcí a soukromých sídel, byla otázka definice a smyslu divočiny v posledních letech hodně diskutovaná. Spory o to, co je a není divočina a jaká má být její rozloha a fungování v rámci národních parků, by mohla vyřešit novela zákona, kterou možná čeká projednávání letos v říjnu.

Podle ředitele Správy NP Pavla Hubeného souvisí spor o divočinu s obecným přístupem k přírodě. „Středoevropan žije posledních 200 let v prostředí, kde se lesy pouze cíleně pěstovaly k užitku, hlavně k těžbě dřeva. Skutečná divočina se vyvíjí jinak než les v Posázaví a lidé se jí bojí. Vidí změť zpřelámaných mrtvých stromů a myslí si, že je to strašné a že něco takového nemá v našem světě místo. Musíme lidi naučit vnímat, že něco takového existuje a že přirozený les nevypadá jako pohodlný park.“

03473345.jpeg

Poslechněte si celý rozhovor.

Spustit audio