Supi krouží nad mrtvolou. Bolševický sitcom Ztratili jsme Stalina kombinuje smích a mrazení

16. duben 2018
Z filmu Ztratili jsme Stalina

Filmová adaptace komiksu Fabiena Nuryho a Thierry Robina Ztratili jsme Stalina zkoumá, co se dělo mezi členy ústředního výboru komunistické strany od chvíle, kdy byl 5. března 1953 na koberci ve své pracovně nalezen umírající a pomočený otec národů Josef Vissarionovič Stalin. Zachycuje vše; od snahy nezašpinit si obleky vůdcovými výměšky až po zuřivé soupeření o moc.

Mozartův klavírní koncert č. 23 v Rádiu Moskva pomalu spěje ke konci, když ve studiu zazvoní telefon. Sám Stalin požaduje, aby mu byl urychleně dodán záznam. Problém je, že koncert není nahrávaný. Hrůzou pološílení zaměstnanci rozhlasu se uchýlí k zoufalému řešení. Narychlo sesbírají publikum, namísto vyděšeného dirigenta seženou náhradu, z postele vytáhnou klavíristku Marii Judinovou a celý koncert nechají odehrát znovu. Tahle reálná anekdota z dob stalinismu je často používaná jako doklad zvrhlosti totalitního systému. Mísí se v ní absurdita, směšná bizarnost a zrůdnost jedné z nejtemnějších etap dějin.

Poprvé jako tragédie…

Známý skotský producent, spisovatel a režisér Armando Iannucci si ji vybral jako úvodní scénu pro svoji mrazivou historickou frašku Ztratili jsme Stalina. Je celkem jedno, že v reálu se odehrála jinak, než jak ji líčí film, a nedošlo k ní v předvečer Stalinovy smrti, ale o devět let dříve. Podstatné je, že podobně jako všechny další krvavé anekdoty a reálné stalinské příběhy, které film zpracovává, funguje jako součástka v komediálním stroji. Ztratili jsme Stalina možná sází na vděčnost materiálu a pracuje s karikaturou, ale díky zručně napsaným dialogům a nápaditě zinscenovaným situacím se drží na pomezí drsné historické výpovědi a šťavnaté satiry.

Z filmu Ztratili jsme Stalina

Shromáždění elit stalinského Ruska nad vyhasínajícím tělem vůdce se nutně záhy mění v tvrdý souboj o přežití a převzetí moci. V Iannucciho podání se nicméně vše podstatné neděje v oficiálních kulisách, ale za pochodu. V chodbách, temných koutech, koupelnách, autech, při Stalinově pohřbu, zkrátka v okamžicích, kdy se musí šeptat nebo mluvit v různých náznacích a jinotajích. Film proti sobě staví odlišné naturely Stalinových „bolševických kovbojů“, především tvrdou dělovou kouli Lavrentije Beriju (Simon Russell Beale), šéfa NKVD, a zdánlivě změkčilého tajemníka strany Nikitu Chruščova (Steve Buscemi). Právě tyhle dvě špičky sovětského vedení rozpoutávají souboj, který lemují rozverné narážky na americkou popkulturu, všední klukovské naschvály a brutální podrazy.

Ztratili jsme tyrana, ne humor

Iannuccimu se podařilo zdárně vybalancovat humor a realismus. Ztratili jsme Stalina je film, který chce vidět krev a smrt, přitom ale zachycovat zvrhlou absurditu a karikaturní rysy komunistické nomenklatury. Občas v téhle snaze sklouzává ke křečovitému šklebu, ale po většinu času se dokáže udržet v delikátní poloze mezi pobaveným úsměvem a svírajícím se žaludkem. Má v sobě prostořeký drive skečů Monty Python, v nichž si jednající osoby nejsou vědomy nesmyslnosti svého počínání, i temné pitoreskní kouzlo ruských portrétů stalinismu, jako byl Chrustaljove, vůz Alexeje Germana nebo Baltazarova hostina aneb Noc se Stalinem Jurije Kary.  

Z filmu Ztratili jsme Stalina

Jediné, v čem Ztratili jsme Stalina citelněji ztrácí, je právě režijní stránka. Iannucci je dobrý ve stavbě dobře načasovaných skečů a vedení špičkových herců, ale pokusy zachytit všední realitu tyranizovaného Ruska působí poněkud koženě a teatrálně. Film se tak potýká s trochu vratkým krokem a opírá se především o šťavnaté herecké výkony (maršál Žukov nikdy nebyl a nebude tak cool zlosyn jako v podání Jasona Isaacse) a vtipně vypointované situace. V zásadě působí spíš jako solidně odvedená práce pro televizi než jako dílo vyžadující velké plátno.

Čelisti: Když Stalin tančil Foxtrot na věčnosti

Z filmu Foxtrot

Řízná politická satira, výstřední izraelské drama o ztrátě a službě v armádě i tvrdý Souboj pohlaví zaměstnal nové vydání filmově kritického magazínu, kde jedno pohlaví trvale převládá. Děkujeme za četná upozornění, už jsme si všimli.

Výsledkem téhle zvláštní směsi mohl být povrchní bolševický sitcom, který těží jenom z vydatného tématu. I když Ztratili jsme Stalina těžko pokládat za mistrovský kus, pohybuje se v dobovém kontextu natolik obratně, aby jedním dechem zvládal bavit i rozkrývat paradoxy kultu osobnosti a historických zvratů. Nikdy neopomene zdůraznit to, že lidé, kteří vzletně mluví o epochálních změnách, stojí často v loužích krve a moči.   

Hodnocení: 75 %

Ztratili jsme Stalina (The Death of Stalin)
Armando Iannucci, Velká Británie, Francie, Belgie, 2017, 106 min.

Spustit audio
  • Film
  • Publicistika