Švédští JJ se snaží protlačit do přecpaného výtahu a nevítězí
Švédské duo JJ vystřelilo ke hvězdám na konci minulé dekády, kdy na nahrávkách jj n° 2 a jj n° 3 nabídlo líné baleárské beaty smíchané s ležérní náladou slunného letního odpoledne. Rovnice to byla jednoduchá – uhrančivý vokál Elin Kastlander a minimalistická, ale účinná produkce Joakima Benona. Představte si třeba The Knife, kteří si jednou pro změnu vyšli na pláž.
Tou tajnou ingrediencí ale byla fascinace popkulturou – známé melodie či úryvky z textů starých hitů se obvykle nenuceně proplétaly s originálním materiálem JJ. Tento fetiš vyvrcholil v roce 2011 mixtape coververzí hiphopových hitů Kills, která byla posledním počinem JJ před tříletou pauzou.
Byla to ale skutečně pauza, anebo duo z Göteborgu spíše nevědělo, kam se po nepříliš vlídně přijaté druhé studiové desce jj n° 3 vydat dál? Novinka V (římská číslice pět i znak pro vítězství) naznačuje druhou variantu, protože JJ představuje v trochu odlišné podobě, která se rozhodně neomezuje jen na změnu názvu, od nynějška psaného ve verzálkách. Duo překopalo svůj sound směrem k rádiové přijatelnosti – dřívější ztišená intimita písniček a lo-fi estetika se překlopila v grandiózní elektronický indie pop. Jejich charakteristické znaky, jako letargie a ospalost, jsou pořád na svém místě, v blyštivém obalu už ale nepůsobí tak hypnoticky jako dřív.
JJ dříve vyzařovali zvláštní kouzlo tajemnosti, které posluchače pochopitelně vzrušovalo. Když na svůj sound začnou roubovat africký jazz, synth pop, calypso, nebo dokonce new age, prokazují svoji verzatilitu, ale zároveň narušují svoji svébytnou estetiku. A v důsledku to stejně neznamená, že by deska působila méně monotónním dojmem – písničky jsou vlastně v jádru velmi podobné. Ne snad, že by se JJ nějak radikálně zprotivili svým indie kořenům, jen se na novince snaží vecpat do poněkud přeplněného výtahu severských elektropopových interpretů, aniž by vlastně věděli, co chtějí nabídnout kromě své atmosféry.
Je tedy V pro JJ vítězství, jehož univerzálně známý znak ukazuje postava na obalu desky na prstech? Znormalizování soundu by jim mohlo přinést nové fanoušky, to by ale potřebovali výraznější singly než narkotickou All White Everything nebo popěvek Dean & Me citující šedesátkový hit Lesley Gore It's My Party. A když se vrátí k intimitě (jako v druhé polovině desky), zase by pro změnu potřebovali lepší písničky. Magická atmosféra JJ ještě nepochybně bude na někoho fungovat, jinak ale deska táhne kdysi kultovní projekt do průměru.
Hodnocení: 65 %
JJ – V (Sincerely Yours, 2014)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
