Sven Marquardt o Berghainu: Pořád je to místo, kde mohou být lidé takoví, jací chtějí

„Ta scéna se od roku 1993, kdy jsem začal pracovat u berlínských klubů, pochopitelně změnila. Mé fotografické objekty už tam potkávám méně často. Do Berghainu už chodí lidé o dvě tři generace mladší,“ dodává Sven Marquardt s tím, že Berghain je ale pořád především místem, kde lidé mohou být svobodní, takoví, jací jsou. „Berlín se v určitém okamžiku stal nesmírně přitažlivým, celý svět se o něj začal zajímat. Vůči Berghainu zaznívají kritické hlasy, že je v něm málo Berlína a moc turistů, ale vývoj je důležitý,“ říká na obranu slavného techno klubu.

Fotografování a práce vyhazovače jsou v případě Svena Marquardta dva navzájem provázané světy, donedávna fotografoval prakticky pouze v Berlíně. „Teprve v roce 2018 jsem měl dva skutečné fotoprojekty v zahraničí, v srbském Bělehradě a potom v Sydney. V posledních letech už také častěji ustupuji od striktně černobílých fotografií a vždycky nafotím jednu třetinu projektu barevně, i když pořád nejvíc miluju černobílou,“ dodává. Jedna z nedávných výstav jeho fotografií pod názvem Future’s Past ukázala tři dekády Marquardtovy tvorby, jejíž počátky sahají do 80. let. „Teď jsou moje fotky méně romantické než ty, které vznikaly za východoberlínských dob. Částečně je to tím, že sám stárnu a ty holky taky byly tenkrát takové… jiná generace, jiný duch doby,“ dodává k časům před pádem Berlínské zdi.