Svěřit se cizinci je snadné. Kouzlo spisovatele Matěje Hořavy funguje stejně dobře v Banátu i v Tbilisi
Jeho prvotina Pálenka, která zavedla čtenáře do české vesnice v rumunském Banátu, vyvolala před šesti lety senzaci a získala cenu Magnesia Litera za objev roku. Matěj Hořava teď přichází s druhou, opět autobiograficky laděnou knihou Mezipřistání, kde pro změnu utíká z šedivého panelákového sídliště v Tbilisi do gruzínských hor, k moři i do vzpomínek.
Pnutí být někde jinde, stále odjíždět, možná i utíkat je v Mezipřistání cítit snad na každé stránce. „I já jsem takhle Matěje poznal. Vždycky se v Brně zjeví třeba na týden a na jednu stranu je rád, že tam je, ale na druhou tam nevydrží moc dlouho,“ říká spisovatel Jan Němec, který je jako odpovědný redaktor podepsaný pod oběma knihami autora píšícího pod pseudonymem Matěj Hořava.
„U Matěje to ale není ten beatnický narativ, že ‚být na cestě‘ je to nejlepší, co se člověku může stát. Protože jak si s sebou člověk nese dobré věci, tak si samozřejmě nese i ty komplikované, nemůže jim utéct.“
V Hořavových zápiscích postupně potkáme nejen jeho kamarády a známé, ale i spoustu úplně cizích lidí, kteří se s ním hned dávají do řeči a svěřují se, byť se sotva potkali. „Myslím, že Matěj to v sobě má, zkrátka umí poslouchat. Roli určitě hraje i to, že je tam cizinec. Místní cizinci často řeknou víc než starým známým. Co pak ale s těmi příběhy lidí dál dělá, je už spíš Matějovo tajemství. Přestože je ta kniha autobiografická, s příběhy nějak literárně pracuje, rozhodně to není přepis toho, co slyšel,“ dodává Němec.
Jestli jste byli z Hořavovy prvotiny nadšení, je vysoká šance, že se vám bude líbit i Mezipřistání – obě knihy jsou totiž v lecčem hodně podobné. „Myslím si, že Hořava se příliš neposunul, a teď to nemyslím nijak pejorativně. Matěj je podle mě ten typ autora, který píše celý život jednu knihu, zpracovává jedno téma, které úzce souvisí s tím, co žije,“ přitakává Němec.
„Část toho kouzla spočívá v Matějových očích, kterými se dívá na svět, který poznává, protože je v těch destinacích nový, a tím pádem ho s ním poznávají i čtenáři.“
Proč zůstává Matěj Hořava schovaný za pseudonymem a nechce o svých knížkách mluvit? Co ho pohání z místa na místo? A proč překřtil Gruzii na „Hrůzii“? Poslechněte si Liberaturu o knize Mezipřistání s Janem Němcem.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
