Světla měst z vesmíru. Astronauti fotí, jak ztrácíme tmu

I to je jeden z důvodů výzkumu. Snímky NASA z roku 2012, které ukazují noční planetu Zemi nejvydatněji osvícenou v Evropě, na východním pobřeží USA nebo v Japonsku, ukázaly umělé osvětlení tak husté, že jde snadno vidět i z vesmíru. Fotky NASA jsou ale jen letmým pohledem, web Cities At Night shromažďuje stovky tisíc snímků, které fascinují i díky tomu, že je nepořídil automat, ale sami astronauti – vždy v momentě, kdy je na zemském povrchu něco zaujalo.

Web návštěvníky nevybízí jen k prohlížení fotek měst a krajin, jeho hlavním účelem je vytvořit co nejhustší mapu světelného znečištění, která bude sloužit jako podklad pro výzkumníky i pro vlády a organizace, jejichž úkolem je světelné znečištění regulovat. Skupina Cities At Night dobrovolníky vybízí k tomu, aby jim snímky pomáhali třídit a lokalizovat. I svítící město v oblasti mezi Čáslaví a Havlíčkovým Brodem zatím nikdo neidentifikoval.

Cities At Night prostřednictvím krátkého filmu seznamují také s německým výzkumem ministerstva školství, který chce popsat důvody pro rozšiřování umělého osvětlení a jeho ekologické, sociální a kulturní dopady. Jeden z výzkumných projektů popisuje historii umělého osvětlení, které bylo často důvodem ke konfliktu – začátkem 20. století se v Berlíně protestovalo proti výměně plynových lamp za elektrické osvětlení, pro Hitlerovu říši pak bylo masivní rozšíření umělého osvětlení glorifikovaným nástrojem pokroku a zároveň možností, jak zesílit svoji kontrolu a útlak. Právě Berlín je zároveň městem, které si dodnes podrželo nejhustší systém plynových lamp. Součástí výzkumu je sběr dat týkajících se toho, jak vidí osvětlení obyvatelé měst. Kde osvětlení chtějí a kde ne, jak intenzivní má být a kolik hodin denně mají lampy svítit, jsou otázky, které mohou generovat odpovědi, na které se zatím místní autority ptají jen zřídkakdy.

Osvětlená noční Praha|foto: Cities At Night

O světelném znečištění a terapii tmou je i studentský snímek Kláry Tasovské Půlnoc, uvedený před několika lety na festivalu v Jihlavě, režisérka v něm cituje z deníků Darkerů, vyznavačů tmy, kteří od elektřiny odpojují celá města nebo vesnice a jimž se věnuje v podkapitole o subkulturách i Zpráva o problematice extremismu na území ČR v roce 2002. Její filmová esej prozkoumává tmu i světlo z pohledu těch, kteří s ním svoji existenci svazují těsněji než jiní, a terapii tmou v ní podstoupí i sama autorka.