Světoznámá vědkyně: Odmítače nepřesvědčíte. Změna klimatu je vážná, ale strach nám nepomůže

Katharine, začněme fiktivním scénářem. Náš posluchač je u rodinného stolu a najednou se diskuze stočí k politice. Konzervativně smýšlející strýc říká, že změnu klimatu propaguje progresivní levice, která chce lidi kontrolovat. Jak nejlépe mluvit s takovým člověkem?

To je skvělá otázka. Tahle situace vlastně často nastává v Texasu, kde žiji, ale i v Kanadě, odkud pocházím. Vlastně jsem potkala lidi s vaší otázkou po celém světě. Začnu tedy souvislostí mezi politickým přesvědčením a odmítáním vědy, kterou jste naznačil v otázce. Tady opravdu začít musíme, protože nejde o nedostatek inteligence, vzdělání nebo znalostí. Za odmítáním změny klimatu často stojí politická ideologie. Důvodem je něco, čemu vědci říkají averze k řešením. Abychom vyřešili změnu klimatu, musíme se zbavit fosilních paliv – nejde to jinak. Fosilní průmysl je ale velmi bohatý a propojený s politikou. Posledních 30 let tenhle průmysl politiky přesvědčuje, že je v jejich zájmu průmysl zachovat co nejdéle.

Čtěte také

„Kvůli klimatické krizi žijeme v celosvětové filozofické laboratoři,“ říká filozof Brian Massumi

Studie z různých míst na světě ukazují, že konzervativněji smýšlející lidé více pochybují o tom, jestli je změna klimatu vážná a méně podporují klimatická řešení. Ne proto, že by je změna klimatu nezasahovala, ale kvůli tomu, že jim tato řešení připadají jako větší hrozba než problém samotný. Hádat se o realitě tak věc nevyřeší. Skutečný problém je, že si někteří lidé nemyslí, že existují řešení, která by změnu klimatu vyřešit mohla. Pokud vámi zmíněný strýc vznese téma klimatu u večeře – a já mám strýce, který přesně tohle udělal – zaprvé je důležité se s ním nehádat. O hádku totiž ve skutečnosti stojí. Téma vznesl, protože ho hádka může ještě více utvrdit v jeho současných názorech a přesvědčeních. Je to taková past: Chodíte lesem a okolo jsou listy, větvičky, ale víte, že je někde pod nimi díra. Nešlapte na ni! Pokud to uděláte, propadnete se.

Je v takové situaci vůbec nějaká konverzace možná?

Snad ano, ale hádkou to nepůjde. Když se se mnou někdo skutečně chce hádat, odpovím mu: „Omlouvám se, ale mýlíte se.“ Potom se ho zeptám na jeho rodinu, koníček nebo práci. Nehádám se, řeč odkloním jinam. Ale pokud má zájem o pozitivní, konstruktivní konverzaci, zeptám se: přijde vám, že je počasí poslední dobou trochu zvláštní? Ani jeden člověk mi na tohle neřekl ne.

Čtěte také

Účinný aktivismus musí překračovat hranice států. Agnes Gagyi o východní Evropě, levici a klimatu

Vlastně jsem zažila podobnou konverzaci s českým inženýrem ve vlaku z Berlína do Prahy. Zeptal se mě, co dělám, a já mu řekla, že studuji změnu klimatu. Zeptal se: „Jste si jistá, že je změna klimatu problém?“ Odpověděla jsem otázkou, jestli mu počasí přijde zvláštní. Řekl, že ano, a začal vyjmenovávat spoustu podivností českého počasí v poslední době. Odvětila jsem, že to je přesně, o čem mluvím: „Řekl jste to vy, ne já.“ Potom se zeptal: „Co s tím tedy máme dělat? Jsem konzervativec.“ Do tohoto bodu je třeba se dostat. V tu chvíli dostanete příležitost mluvit o řešeních, se kterými i konzervativnější lidé mohou souhlasit – řešení, která šetří peníze, přispívají k růstu lokální ekonomiky, zvyšují energetickou stabilitu, a činí nás více nezávislými. Abychom ale o těchto řešeních mohli mluvit, musíme je znát.

V knize píšete o extrémních meteorologických jevech – třeba narůstajícím počtu silných hurikánů. Píšete, že znečištění ovzduší, ke kterému také dochází kvůli pálení fosilních paliv, způsobuje skoro 9 milionů předčasných úmrtí ročně, a to je několik let starý údaj. Když zvážíme tyto následky, je možná pochopitelné, že někteří mladí lidé, kteří za klima protestují tak jako třeba Greta Thunberg, politikům vzkazují: „Chci, abyste panikařili.“ Vy ale v knize rozebíráte psychologické poznatky o strachu a kreativitě a prosazujete trochu jiný přístup. Pověděla byste mi o něm víc?

V roce 2023 nebe nad velkou částí Kanady a nad částmi Spojených států kvůli požárům zoranžovělo nebe. Kanada je druhá největší země světa a požáry plály z jednoho pobřeží na druhé. Možná vás napadne, že pokud se do té doby lidé změny klimatu neobávali, požáry by jejich obavy měli zvýšit. Ale ve volbách, které se konaly další rok, stejně lidé většinově nevolili strany s nejambicióznějšími klimatickými plány. Já jsem ale změnu postoje neočekávala a měla jsem pravdu.

Čtěte také

„Hrůza globálního oteplování zastírá naši schopnost vidět budoucnost,“ říká filozof Timothy Morton

Věděla jsem, že většina Kanaďanů již znepokojená byla. Pravděpodobně si ale po těchto obrovských požárech řekli: „Co s tímhle zmůžu? Jezdím elektroautem, recykluji, zkouším nové rostlinné recepty každý týden, odebírám čistou elektřinu, a nic nepomáhá. Proč to vlastně dělám? Proč bych volil vládu, která s tím taky stejně nic neudělá? Radši to nebudu řešit.“ A to se taky stalo. Ochota volit kandidáty s ambiciózním klimatickým plánem po požárech klesla, nestoupla. Politici nedostatečně komunikovali, že změnu klimatu skutečně ovlivnit můžeme. Takže co je třeba? Rozhodně ne více strachu. Ten jen problém zhorší.  Je třeba si uvědomit, že i vy máte vliv stejně jako vaše město, podnik, škola a vláda. Podobná komunikace ale často chybí.

Jak vědci vlastně ví, že se Země otepluje právě vlivem člověka? A jak se nejlépe zapojit, pokud chceme k řešení změny klimatu přispět? Poslechněte si nový díl podcastu Bedny s Katharine Hayhoe.