Swans opusem To Be Kind dostavěli oltář vlastního náboženství
Už je to 32 let, kdy z popela newyorského undergroundu povstali Swans. Na své třinácté desce To Be Kind, která vychází na labelu Young God, dávají do kontrastu protikladné textury, až orchestrální dynamiku, haitské dějiny, andělský hlas hostující zpěvačky St. Vincent a démoničnost Michaela Giry. A ze syrovosti raných 80. let nevyprchalo vůbec nic.
Novináři v článcích o prvních nahrávkách a koncertech Swans psali hlavně o neprostupných hlukových stěnách, čímž dnes šedesátiletý frontman Michael Gira vždycky opovrhoval. V roce 1986 se kapela otevřela třeba vlivům folku, když se k nim připojila zpěvačka a klávesistka Jarboe. Po vydání alba Soundtracks for the Blind v roce 1996 se ale rozhodli ukončit činnost kapely. Gira se začal věnovat akustickému projektu Angels of Light a kvůli znechucení ze spolupráce s major vydavatelem založil vlastní nahrávací label Young God, který objevil písničkáře Devendru Banharta.
Vzkříšení Swans po čtrnácti letech deskou My Father Will Guide Me up a Rope to the Sky v roce 2010 muselo přijít. Téměř dvouhodinový opus The Seer o dva roky později představoval spirálu odkazů předchozích nahrávek a letos ho následuje album stejně epické šíře To Be Kind.
Perkusista Thor Harris doporučil jako producenta Johna Congletona. Ten s sebou přivedl i zpěvačku St. Vincent – na To Be Kind hostuje ve čtyřech skladbách. Další ženské vokály na desce patří zpěvačce Little Annie a Cold Specks, která podle Giry jako jediná kdy udělala dobrý cover Swans. První píseň Screen Shot provází znepokojující riff a s tím, jak Gira mantricky opakuje „žádná bolest, žádná smrt, žádný strach, žádná nenávist, žádný čas“, postupně nabírá na intenzitě.
Čtyřiatřicetiminutová skladba Bring the Sun / Toussaint L´Ouverture je v první části vystavěná na protikladných texturách – hlasité pasáže, kde hrají všechny nástroje najednou, střídají postupně gradující linie doprovázené perkusí a gospelovým zpěvem. Cval koní slouží jako střih, který posluchače uvede do druhé části věnované haitskému revolucionáři a osvoboditeli otroků z 18. století.
Jako inspirace pro Kirsten Supine posloužil Girovi snímek Larse von Triera Melancholia a herečka Kirsten Dunst. Píseň kopíruje narativ filmu – začíná jako něžná báseň, kde back vokál doplňuje St. Vincent, a směřuje k neodvratitelnému apokalyptickému konci. Text k Oxygen napsal Gira během hospitalizace po jednom z jeho astmatických záchvatů a track vydal na své sólovce I Am Not Insane. Pro To Be Kind ho předělal v maniakální aranži se stále opakujícím se riffem, který dokáže úzkost ze sterilního prostředí nemocničního pokoje lehce přivodit.
„Chodil jsem do katolického kostela, ale ve dvanácti jsem začal brát LSD, takže církev pro mě okamžitě přestala existovat. Stejně jako baseball. Vlastně stejně jako všechno ostatní kromě drog,“ odpovídá Gira na otázku v rozhovoru pro server Wondering Sound, jestli byl vychováván ve víře k Bohu, a později ji odmítl. Dnes ale do kostela znovu chodí a čte si Bibli. Ani ne tak kvůli tomu, aby znal doslovně slovo Boží, ale protože je to podle něj krásné literární dílo. Girova slova někteří odříkávají jako modlitby, Swans totiž vybudovali vlastní náboženství, krásné a děsivé zároveň. Album To Be Kind je posledním reliéfem na oltáři.
Hodnocení: 100 %
Swans – To Be Kind (Young God Records / Mute, 2014), 120 min.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
