Ta zem je toho plná. O sudech s jedy, křížcích a Šumavě, jakou málokdo zná jako Richard Brož

Politiku do toho tahat nechce. „Jsou takoví, kteří přenesou politiku na východ slunce a napíší, že nám to přistěhovalci seberou,“ říká. „My se snažíme ukazovat hezké věci, lidi si tím zpříjemňují den.“

Stav Šumavy podle něj není zdaleka tak zoufalý, jak se traduje. Odpadků je rok od roku míň, jen jsou dneska víc vidět, protože kdekdo vyfotí kapesník u lavičky. „Já si pamatuju, jak to bylo patnáct let zpátky,“ dodává. Že se lidé bojí odhodit odpad, protože je někdo vyfotí, bere jako vedlejší efekt, který funguje.

Společně se svou komunitou sází stromy, většinou na místech po kůrovci a ve spolupráci s lesníky, s ohledem na to, že se mění klima a les si musí zvykat na jiné podmínky. Lidem z celé republiky z toho dělá zážitek a zároveň příležitost dozvědět se něco o hospodářských lesích.

S ochranáři by rád spolupracoval, ale nesouhlasí se vším. Některá místa by podle něj měla být otevřená a nejsou, zmiňuje třeba Jezerní horu, kde stávala Jurákova chata. Inspiraci vidí za hranicí. „Z německé strany jsou (otevřené pozn. red.) sezónně trasy v obdobích, kdy člověk nevyplaší třeba tetřeva,“ říká. Podobný kompromis by si dokázal představit i tady.

V jednom z předchozích dílů Podhoubí mluvil ředitel národního parku Pavel Hubený s Prokopem Pithartem o tom, že les se nemá „uklízet“ a že máme nechat ležet i mrtvé dřevo a nezasahovat, protože máme „vštípenou nenechavost“. Brož naopak Šumavu aktivně uklízí, sází, obnovuje. Kde pro něj tedy končí „pomáhat přírodě“ a začíná „nechat ji být“? Jednoznačnou odpověď nedává, spíš hledá kompromis a sám přiznává, že se vším nesouzní.

Nejvíc ho ale táhne historie. Obnovuje křížky a kapličky, vypráví příběhy zaniklých vesnic a materiál shání přímo z dané oblasti tak, aby po opravě zůstal původní otisk. „Myslím, že je důležité to těm lidem vracet,“ říká. A že je šumavská zem plná odkazů minulosti, dokazuje i nedávná kauza.

„Krtci vykopou ledacos, vidíte vykopanou patronu z náboje. Ta zem je toho plná,“ popisuje. Platí to i doslova: letos se u Dobré Vody u Prášil našlo na dvě stě sudů s chemikáliemi a zhruba tisíc tun kontaminované zeminy. Že tam něco je, ho nepřekvapilo, překvapil ho rozsah. „Myslel jsem si, že to budou jednotky kusů,“ říká. „Doufám, že to bude minimálně impulz pro to, aby se to řešilo.“

Co dnes lidé potřebují o Šumavě slyšet, aby se k ní začali chovat jinak — ne jen aby se na ni přijeli podívat? A proč zrovna Šumava, když procestoval půlku světa? Poslechněte si celé Podhoubí s Richardem Brožem, natočené na Festivalu ve Vimperku.