Tak trochu falešná klasika Joan As Police Woman

03093199.jpeg
03093199.jpeg

Joan Wasser alias Joan As Police Woman přišla svým pozdním začátkem sólové kariéry o přirozenou možnost vývoje. Jako pětatřicátnice zaujala debutem, který byl výpovědí zralé muzikantky mající už leccos za sebou. Následující nahrávky to tedy měly automaticky těžké. Letošní album The Classic se také snaží splnit náročný úkol – posunout Joan na nové originální místo. A částečně se mu to i daří.

Novinka se tváří jako světlo na konci delšího tmavého tunelu. Už v úvodní Witness zadují dechy, připojí se smyčce a Joan dává najevo, že se pokusí letošní párty udělat monstrózní. V následující Holy City zakončuje další bigbandovou jízdu beatboxer Joseph Arthur a zdá se, že předsevzetí přijít s něčím novým se na The Classic daří beze zbytku plnit. A to přesto, že těmi novinkami jsou retro soul a r’n’b impulzy jak od umělců stáje Motown. Jenže stejně jako u fotbalových zápasů nemůžete své soupeře presovat celých devadesát minut, tak i Joan se především v druhé polovině vrací do polohy, kterou dobře známe. To znamená pop-rock se silnými, více či méně melancholickými spády, jimž tu a tam její vokální výkon nestačí. Joan se už v druhé polovině novinky k soulu nevrátí (až na nejpopovější Shame), což se zpětně jeví jako promarněná šance. Zakončovat album reggae Ask Me je navíc ústřel, který si Wasser na své čtvrté řadovce snad mohla odpustit.

Joan má v každé skladbě co říct. Už zmiňovaná Holy City, inspirovaná návštěvou Zdi nářků v Jeruzalémě, rozebírá téma svobody projevu, hned v několika skladbách nás autorka ubezpečuje, že se dívá ve svém životě zase více kupředu. Když se Good Together náhle zvrhne do disonantního kytarově feedbackového finále, ve kterém zpěvačka vykřikuje, že „nechce být nostalgická“, nemáte důvod jí tento záměr nevěřit. Bohužel možná až trochu křečovitá snaha nehrabat se ve vlastní minulosti (jak tomu bylo na minulých albech) vedla nakonec k tomu, že The Classic je na mnoha místech plná textových klišé.

03093200.png

Nechci se uchylovat k prohlášením, že Joan As Police Woman je stvořena pro prezentování temnější hudby, je ale pravda, že osobnější, niternější rukopis dokázal vždy dodat hudbě autorky potřebné vnitřní pnutí. Joan si prostě na The Classic vyzkoušela, jaké to je tvořit „pozitivní hudbu“ – a narazila. Aktuální deska není vůbec průšvih, ovšem na rozdíl od vynikajících předchůdců bych ji ohodnotil pouze jako lehký nadprůměr. Klasiku snad Joan natočí znovu příště.

Hodnocení: 65 %
Joan As Police Woman – The Classic (Play It Again Sam!, 2014) 52:27