Tattoo není taboo. O tetování prvních křesťanů s autory knihy Víra vrytá pod kůži
Tetování někteří konzervativnější křesťané stále považují za hříšné a zakázané. Na čem se takové přesvědčení zakládá a co si o tetování mysleli první křesťané? Tím se v nové knize Víra vrytá pod kůži zabývají její autoři Martin Drlíček a Zuzana Faktorová Frantová.
Zuzana a Martin se v knize věnují tetování v prvních sedmi staletích našeho letopočtu. Víme ale, že se lidé tetovali už mnohem. „Nejstarším nám známým tetovaným člověkem je slavný Ötzi, který byl nalezen v tyrolských Alpách. Byla to mumie, která na sobě měla 61 vytetovaných značek. To jsme ve 4. tisíciletí před naším letopočtem a můžeme předpokládat, že nebyl první,“ popisuje Zuzana.
O tetovaných křesťanech víme kromě písemných pramenů také díky dvěma mumiím ze 7. století nalezených v Súdánu. „Jedna má na sobě monogram archanděla Michaela a druhá christogram. Evidentně sloužila pro osobní zbožnost a ochranu,“ říká Zuzana. Martin přidává i další motivy, které nacházíme v písemných pramenech. „Nejčastěji to byla podoba kříže, ať už rovnoramenného, nebo latinského. Například o jednom manichejském mnichovi ze 4. století je přímo v textu napsáno, že má na stehnu vytetováno ‚následovník Ježíše Krista‘.“
Kromě motivu mohla být pro první křesťany důležitá také bolest, která tvorbu tetování provázela. „Ze 6. století máme svatou Radegundu. To byla mystička, o níž historik píše, že si na hruď přiložila rozpálenou desku ve tvaru kříže. A ona nemluví o tom, že by chtěla, aby tam byl kříž, ale o tom, co se jí dělo v tu chvíli, kdy jí doslova hořelo maso,“ přibližuje Zuzana.
Co vyjadřují Ötziho tetování? Proč se začaly tetovat děti v Bosně a Hercegovině? A jaké jsou legendy o zázračných tetováních? Dozvíte se v Hergot!u!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.