Tátu nikdy nepoznal, po třiceti letech ho vyrazil hledat. Roman Kunčar otevřeně v Bojs

Tátu Roman Kunčar nikdy nepoznal. V Bojs popisuje, jak vyrůstal s mámou a jak si až zpětně začal uvědomovat, co v jeho životě absence mužského vzoru znamenala. „Pro mě to bylo úplně standardní dětství, protože nevíš, jaký to je tátu mít,“ říká. Postupně se ale začal vracet k otázkám, proč kontakt s otcem skončil a kdo vlastně člověk, jehož znal jen ze staré fotografie, je. Právě z toho vznikl projekt Tátovi na stopě. Po třiceti letech se s přáteli vydal do Albánie a pokusil se otce najít. V rozhovoru s Kryštofem mluví o tom, co od té cesty čekal, čeho se bál i proč pro něj nebylo nejdůležitější získat vysvětlení, proč otec odešel. „Já si s ním chci dát pivo, dobrý jídlo a zjistit, kdo on je,“ popisuje. Pátrání se přitom po zveřejnění příběhu na albánských sociálních sítích rychle rozběhlo a začaly přicházet desítky i stovky zpráv od lidí, kteří tvrdili, že jeho otce znají.

Rozhovor ale nezůstává jen u hledání táty. Roman s Kryštofem mluví také o tom, jak se absence otce propsala do jeho představ o mužství, vztahů i práce s vlastními emocemi. Vzpomíná na armádu, do které nastoupil v jednadvaceti letech, na potřebu zkoušet vlastní hranice i na další zkušenosti, jako byla příprava na naturální kulturistiku nebo účast v Survivoru. Právě tam mu podle jeho slov došlo, že už si nepotřebuje dokazovat, co všechno vydrží. Velká část rozhovoru se tak postupně stáčí k tomu, jak se muži učí mluvit o sobě a svých pocitech. Roman otevřeně říká, že spousta chlapů podle něj stále neumí být zranitelná nebo má pocit, že na některé emoce nemá nárok. Zároveň ale odmítá představu, že každé hlubší sdílení musí vypadat jako terapeutický rituál. „Pojďme celou tu situaci ulehčit, ale ne tu danou věc, kterou ten člověk říká,“ vysvětluje. V Bojs tak vedle příběhu o hledání otce vzniká i širší debata o tom, co dnes znamená být dospělým mužem, kde hledat vzory a proč může být obyčejné svěřování se někdy důležitější než další snaha všechno zvládnout sám.

Co Romanovi Kunčarovi dala a vzala nepřítomnost otce? Jak probíhalo pátrání po člověku, kterého třicet let neviděl? Co se o sobě naučil v armádě a proč už nemá potřebu dokazovat si vlastní odolnost? A proč by podle něj měli muži častěji mluvit o tom, co skutečně prožívají? Poslechněte si celý rozhovor v nové epizodě Bojs na Radiu Wave.