Telefon Tel Aviv jsou zpět a rovnou s Deskou týdne!

Název skupiny by mohl svádět k dojmu, že máme co dočinění s projektem z Blízkého východu nebo politicky nabroušenou partou, která řeší bolesti a strasti tohoto světa a přitom název společného projektu Charlese Coopera a Joshui Eustise vznikl dle jejich slov "při hraní si se slovy někde mezi bděním a spánkem." A tento stav spolu s běžící imaginací dobře charakterizuje i poctivou část jejich tvorby, kde hranice mají plovoucí charakter a fantazie běží na plné obrátky.

Pánové Telefon Tel Aviv se už znali od středoškolských lavic, ale dlouho to vypadalo, že jejich dráhy nemají důvod se protnout. Zatímco Charles byl hybnou silou New Orleanské scény jako frontman lokálně populární punkové sebranky, Jushua vysedával doma za klávesami a své hudební vize uskutečňoval osamoceně jen za přítomnosti čtyř stěn svého pokoje. Sblížení nastalo až poté, co multiinstrumentalistovi Charlesovi začala být tato škatulka punku příliš těsná. Už prvním demem zaujali jako Chicagské vydavatelství Hefty Records, tak i Trenta Reznora z Nine Inch Nails, kterému se zajímavě znějící elektronický projekt hodit do skládanky připravovaného remixového alba Things Falling Apart. Pak už šlo vše jako na drátku.

První album Fahrenheit Fair Enough v roce 2001 přineslo indie elektroniku, kterou na zrovna letící scéně nikdo neslyšel. Zřetelně ze soulu a lounge vycházející decentní, navíc maximálně zvukově promyšlené a v dobrém slova smyslu aranžérsky "vymazlené" IDM album s trochu temnějším podtónem zacvičilo s kdekým a nabídky na remixovou spolupráci, práci pro film a zaštítění nejnovějších hudebních softwarových vymožeností se hrnuli ze všech stran. Je zajímavé, že asi nejlépe dopadly tehdejší předělávky pro žánrově přeci jen vzdálenější A Perfect Circle nebo Eminema(!!!).

Telefon Tel Aviv|foto: archiv skupiny

Kapela mohla částečně po právu usnout na vavřínech, ale místo toho přišlo stěhování do Chicaga a rok po oslavných ódách prošli očistcem hledání další cesty, kterou se nakonec ukázala stará kolekce LPček s takovými jistotami jako Marvin Gaye, Prince, Curtis Mayfield nebo právě Nine Inch Nails. Po třech letech přišla deska Map Of What Is Effortless, která přinesla nejen robustnější, vpravdě orchestrální zvuk, ale vpustila do doposavad instrumentální hudby hostující vokály Lindsay Anderson z L'Altra a Damona Aarona, só(u)listu s deskou na Plug Reseach. Stále ve středních tempech posazená hudba se tak vyhnula opakování a Telefon Tel Aviv tak definitivně opustili indie elektronický peloton, který tři roky poté definitivně zemdlel vyčerpáním. To už se píše rok 2007 a kapela přichází s výběrem svých remixových příspěvků, které vybírá podle nálady než podle lesku předělávaných jmen. Přesto zde najdeme elektronickou melancholií promáčené skladby od Nine Inch Nails, Bebel Gilberto nebo jazzmanů Johna Hughese a Phila Ranelina. A také od Saschi Ringa alias Apparta a toto spojení bylo důležitější pro budoucnost, než se před dvěma roky zdálo.

Na novou desku Immolate Yourself jsme museli čekat celých pět let. Německá spojka Apparat nastupuje podruhé jako pomyslný můstek od jazzové vláčnosti směrem k masivní atmosférické electro mlhovině. A tato vlna dohonila přes Atlantik i oba pány z Telefon Tel Aviv, kteří starý melancholický podtón mají sice příliš zažraný pod kůží, ale na novince zní trochu jako spojka mezi Ulrichem Schnaussem, Luomo a svou novou chlebodárkyní Ellen Allen z BPitch Control.

Když přemýšlím, proč zrovna tito pánové z New Orleans, s pouhými třema deskami za dekádu činnosti, jsou tak sledovanou skupinou na elektronické scéně vychází mi jedině součet určitě žánrové nevyhraněnosti spojené s opojným aranžérským talentem pohlcujícím bezpečně většinu posluchačů elektronické hudby. Zda tomu tak bude i po vycházející novince ukáže až čas.