Televizní obrazovka místo omalovánek, ovladač jako hlasovací zařízení. Média byla, jsou a budou interaktivní

3. březen 2018

Může se to zdát až neuvěřitelné, ale první interaktivní pořad se na vlnách Československého rozhlasu začal připravovat už před 93 lety. Ovšem, jak se vyvíjejí komunikační média, roste i nabídka interaktivních formátů.

Revolučním projektem, který nás ve světě proslavil, byl bezesporu Kinoautomat Radúze Činčery, představený na světové výstavě EXPO’67 v Montrealu. Nápad interaktivního vyprávění příběhu si pak po svém adaptovala Československá televize v třináctidílném seriálu Rozpaky kuchaře Svatopluka, od kterého se však Činčera distancoval a hodnotil jej jako velmi nepovedený.

Kinoautomat fungoval v kině, ale v televizi pohořel

Čtěte takéKinoautomat se vrátil do pražského Světozoru, kde se promítal v sedmdesátých letech

Podle Ondřeje Moravce, programového ředitele festivalu Jeden svět, který letos interaktivně pojal jednu ze svých programových kategorií, se málokdy podaří překlápět interaktivní postupy mezi médii. Česká televize se pokusila Kinoautomat odvysílat na svých kanálech tak, že diváci měli přepínat mezi kanály ČT1 a ČT2 podle toho, o jakou verzi vyprávěného příběhu stáli. Jenže tento postup vlastně degradoval celý koncept. Simultánně vysílané varianty příběhu jen stvrzovaly, že se jedná o iluzi. “Napsaný text totiž obsahuje jasně daná pravidla, dopředu vymezená tvůrcem scénáře, která omezují koncového uživatele. Diváci či posluchači jsou pak spíše jen performery, kteří realizují autorův zájem. Příběh sice někde začíná, ale postupně jen vybíráme z předem napsaných konců,” vysvětluje Leo Nitče z fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.

Interaktivitě malovat na televizní obrazovku

Televizní interaktivitě pomohl rozvoj digitalizace a set-top boxů. Možnosti zasahování diváka do konceptu vysílání byly předtím dost chabé,  přesto se v minulosti našlo několik neotřelých nápadů. V roce 1953 začala americká komerční televize CBS vysílat dětský pořad Winky Dink and You. Díky speciální fólii, kterou děti mohly nalepit na televizní obrazovku, pak podle pokynů moderátora dokreslovaly přímo na televizi obrázky promítané ve vysílání. Sedmdesátá léta patřila britskému vynálezu, z něhož se později zrodil teletext.

Dalším významným milníkem interaktivity byl rok 1977, kdy v Ohio odstartoval projekt QUBE. Diváci potřebovali kromě kabelové televize i speciální ovládací panel, díky kterému se dalo nejen přepínat mezi tehdy neobvykle velkým počtem třiceti kanálů, ale také se v reálném čase zapojovat do nejrůznějších diváckých anket, např. během politických debat. Dnes odklikáváme reklamu, přepínáme mezi kanály, volíme si přenášený obraz z libovolné kamery, během vysílání se zobrazují naše komentáře. Interaktivní audiovizuální tvorba je však vytvářena především pro jednotlivce, nikoli pro skupiny.

O ději můžou rozhodovat i divácké grimasy

Čtěte takéNetflix odvysílá show, kde účastníka manipulují k vraždě. 'Sociální experiment,' říká tvůrce

Zmíněný Kinoautomat sledoval hromadnou interaktivitu diváků v kinosále. Podobně mohli v loňském roce diváci ovlivnit děj snímku Noční směna, který v kině ovládali pomocí mobilních telefonů. Rozhodovali například, kam hrdina půjde, jestli je muž, nebo žena atd. Jenže technologická omezenost nových médií zatím příliš neumožňuje, aby je ovládal dav, i když se o to producenti pokoušejí. Leo Nitče uvádí, že se například testuje snímání kinosálu fotoaparáty, které analyzují pohyby diváků, například zvednuté ruce či pohyby obličejem, podle kterých se může vyvíjet děj na plátně. Ke kolektivní interaktivitě přistupuje například i IMAX, který do sálů zavádí virtuální realitu, která propojuje všechny návštěvníky kina. Takových konceptů ale Ondřej Moravec zatím objevil jen málo. Nevýhodou kolektivních interaktivních projektů je i jejich náročná příprava a malá možnost koncept několikrát zopakovat.

Rozhlas jako průkopník interaktivity

Čtěte takéPísničky s telefonem – 1968

S interaktivitou se experimentovalo také od prvních let vysílání československého rozhlasu, tehdejšího Radiojournalu. Za jednu z prvních vlaštovek můžeme považovat kurz francouzštiny, zařazený na program v září 1925, pouhé dva roky po začátku pravidelného rozhlasového vysílání. Ke každé lekci navíc vycházela cvičení v programovém věstníku Radiojournalu. Dnes běžně využívaný koncept interaktivního dopravního nebo meteorologického zpravodajství, kdy posluchači telefonují do studia a popisují aktuální situaci, má své kořeny také ve 2. polovině 20. let minulého století. V rámci zemědělského rozhlasu, což byla jedna tzv. oborných stanic Radiojournalu, měl vzniknout projekt interaktivní meteorologické sítě. Informátory měla být nejen odborná pracoviště, ale i jednotlivci z regionů. Podle jejich hlášení by se pak upravovala celostátní předpověď počasí. Ambiciózní plán pohořel na nedostatku financí.

Za zmínku stojí také pořad Československého rozhlasu Písničky s telefonem, který se začal vysílat ještě v liberálním období Pražského jara počátkem roku 1968. Posluchači nevolali do Rozhlasu s přáním o písničku, ale prostředním moderátorů mohli pokládat dříve často tabuizované otázky politikům. V živém vysílání tak přišla řeč třeba na omezování zahraničních rozhlasových stanic v Československu. Po srpnové okupaci pořad z vysílání zmizel a téměř všechny pásky s jeho záznamy byly zničeny.

Budoucnost interaktivity

Na FAMU si budou hrát. Magisterský obor design počítačových her otevřou v roce 2019

Herní design je umění nejbližší kinematografii, pracuje s pohyblivými obrazy a zvuky, tedy se stejným výchozím materiálem, jako film

Na FAMU, tedy pražské Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění, jdou s dobou. Přespříští akademický rok tu otevřou nový obor: herní design.  V Mozaice Českého rozhlasu Vltava ho představila jeho ideová matka Helena Bendová.

S masivním rozvojem počítačových her už televize svými možnostmi nedostačuje. V RPG žánru počítačových her si například hráč vytváří konkrétní příběh a přizpůsobuje samotného hrdinu ke svému obrazu. Význam médií se posouvá, proto některé snahy tradičních médií být ve stejné interaktivní ve stejné míře jako média nová působí spíše krkolomně. Podle Lea Nitčeho se zatím setkáváme spíše jen s nízkým či středním stupněm interaktivity, kdy stále jen vybíráme z určité nabídky, vyšší stupeň interaktivity je zatím vzácný.

Právě společnost Netflix je jedním z těch, kteří se snaží využít své hybridní pozice a najít nové možnosti zapojení diváků.  Ondřej Moravec se s Leem Nitčem shodují, že televize jako médium zastarává a svou výsadní pozici uvolňuje novým nástrojům, zejména těm plně digitalizovaným s připojením na internet.

Celý záznam pořadu včetně dalších hostů a hudby podle výběru Pavla Zelinky si můžete poslechnout zde:

autoři: Tomáš Novotný , kult
Spustit audio