Temné, psychedelické Nusle nezmizí. Jejich podsvětí namaloval Hza Bažant

„Nusle jsou čtvrť sama pro sebe. Jsou v údolí, separované, poznáš to i teď, když nejezdí tramvaj jedenáctka,“ říká mi Honza, když vyrážíme pěšky na cestu do území zapomenutých továrních budov, železnice a špinavého Botiče, který občas vykoukne z podzemí poblíž protiatomového krytu Folimanka. „Jednotlivé výjevy se mi skládaly po cestě z Vinohrad do Nuslí, když jsem chodil domů z ateliéru,“ vysvětluje zrod své unikátní knihy. Stojíme u dlouhých schodů a pod námi se rozkládá atypické městské panorama, protkané tratěmi a náspy. „Pro mě byly vlaky vždycky hrozně důležité. Rád jezdím vlakem a miluju tu drážní krajinu. Je to takové území nikoho, místa, která jsou zarostlá, tady se pohybují jen lidi, kteří tu žijí,“ říká Bažant a hned ukazuje na improvizovaný přístřešek poblíž tunelu vedoucího z hlavního nádraží. „Já jsem vyrostl ve Střešovicích, také u trati. Trávili jsme spoustu času na podobných místech, u černých skládek. Vyprávěli jsme si různé historie a horory.“

Pražská část Nusle, nuselský most|foto: Jonáš Zbořil

Projekt Hza Bažanta, jinak vystudovaného scénografa a spoluautora komiksu Pán času, ostatně k hororu nemá daleko. Jeho Nusle působí jako fantasmagoričtější Foglarova Stínadla. Můžou za to jedovatě oranžové oblohy nad továrními komíny, vagony metra prorážející masivní obal Nuselského mostu, ale i fakt, že v knize vystupuje postava ustrašeného neurotika Mirka. „Na Rychlých šípech mě vždycky fascinovalo, že Mirek Dušín byl takový diktátor,“ vysvětluje Bažant, když procházíme pod mostem sebevrahů, údolím, kterému se říká Jamrtál, „vedl ten klub pevnou rukou. Když byl Červenáček iniciativní, tak ho Dušín potrestal. Tady v Nuslích zůstal Mirek sám. Čtyři kamarádi se k němu vrátí, ale vypadají přesně jako on. Pronásledují ho jako zlé svědomí. Mohlo by to být o zlých skutcích Mirka Dušína.“ To už jsme v jedné z odlehlejších ulic pod Nuselským mostem a Hza Bažant mi ukazuje dům Jaroslava Foglara, kterého evidentně neovlivnily jen chudé čtvrti Ústí nad Labem, ale i život v Jamrtálu.

Nusle, jak už napovídá název, ale doopravdy nejsou příběhem pomateného Mirka Dušína. Sbírka grafických listů působí spíš jako kulisy pro vaše vlastní vyprávění, které si navíc můžete poskládat do libovolných epizod. Příběh se každopádně bude odehrávat ve čtvrti, jejíž ojedinělá atmosféra se může brzo vypařit. „Já tady bydlím sedm let a za tu dobu se toho dost změnilo. Motiv na začátku mých grafik byli řezníci. A teď začali mizet. Třeba nedávno zavřeli řeznictví a je tam místo toho banka. Celá ta čtvrť, protože je blízko centru, se mění. Teď se možná bude stavět i metro.“

Pražská část Nusle|foto: Jonáš Zbořil

Bažantova kniha jako by mezi postavičkami pohřebáků, jezdců apokalypsy na starých mopedech nebo tankistů na Nuselském mostě chtěla zachránit zbytky starých časů. To je možná hlavní motiv Bažantovy tvorby: „To se mi na tom líbí. Rezidua účelových věcí, které ve městě zůstanou. Původní smysl ztratí, ale pořád tu jsou. Třeba pumpy, které najdete na každém dvorku.“ Melancholického výtvarníka fascinují zásobárny písků pro tramvaje nebo obytné činžáky s obřími vraty a kolejnicemi, aby do nich mohl zajet vlak.

Hza ale není sentimentální, přirozená transformace města ukazuje, že žije. „Samozřejmě ty nové věci bývají dost často hnusné, ale kdo ví, jak budou vypadat za nějakých sto let. Třeba budou tak hnusné, až budou pěkné.“

Z knihy Hzy Bažanta: Nusle|foto: Martina Pavloušková