Temnými hvozdy. Komiksové pohádky, v nichž proudí krev 19. století, pro děti nejsou

Zaklínat se v popkultuře folklórem 19. století poté, co jej všestranně vytěžil Tim Burton, se může jevit jako ne zcela originální recept na úspěch, Emily Carroll ale vychází. Třicátnice z Londýna v Ontariu od malička miluje pohádky bratří Grimmů v jejich původní verzi – krvavé, trestající a nelogicky utnuté. Taková je i její pětice hororů – originálně nakreslená a hlavně nahánějící strach.

Zjevují se v mlhách

Úvodní povídka Sousední dům je vlastně Perníkovou chaloupkou naruby. Sourozenci neodchází do lesa, ale zůstávají doma, zatímco otec odchází neznámo kam. „Nebudu-li však zpět třetího dne do slunce západu, sbalte si jídlo, teple se oblečte a jděte do sousedního domu," přikáže svým třem dcerám. Tři dny jsou však ve sněhem zapadaném stavení dlouhá doba a soudržnost sester se drobí jako okoralý chléb. Třetí den nikam neodejdou.

 Jednoduchým trikem, kdy nebezpečí dívky zachvacuje v jejich rodném domě (nikoli v cizím prostředí), dosahuje Carroll intenzivního napětí. Jednotvárnost holých zdí připomíná vězení, pára věčně vycházející z úst postav, zas jako by naznačovala postupně unikající život. Když zmizí nejstarší i nejmladší sestra, prostřední je dobrovolně následuje. Bez zjevných motivací. Podobně jako v původních pohádkách i Carrol příběh prostě utne, a nechá prostor interpretacím a představivosti čtenářů. Nestaví bludiště s jedinou cestou skrz, spíš v mlze nechává vyjevovat některé indicie, ale bez poodhalení vzájemných vztahů. Tajemství (a s ním napětí) tak zůstávají napořád.

Bolehlav tiskařů

Druhá povídka – Dáma, již ruce chlad halí je variací na známou frankofonní pověst o Modrovousovi. K tónům červené a černé v kresbě přibývá jasná modř a barvy jsou (jako ostatně v celém albu) plnohodnotnou součástí vypravěčského postupu. Syté odstíny v ostrých kontrastech – červená pláštěnka na bílé pláni a za ní se táhnoucí osamocené černé stopy nebo modrá je noc, tma, stín, samota, chlad i umrlec a k ní rudá ústa, maso k večeři, jazyk, krev. Když pracuje, Carrol sice klasicky skicuje na papír – v tu chvíli je ještě komiks černobílý, ale barvy pak přidává a ladí v grafickém programu. Dosahuje tak nových odstínů, a taky bolehlavu tiskařů jejích knih. 

z knihy Temnými hvozdy|foto: Nakladatelství Comics Centrum

Díky třetí povídce O jeho zbrocené tváři vlastně celé album vzniklo. Co na variaci biblického příběhu o Kainovi a Abélovi čtenáře tolik zaujalo? Carroll nejprve téměř pohádkově vypráví o bratrech, z nichž jednomu vše vychází, zatímco druhý vždy ostrouhá. Text prochází okny jako jednoduchý „Kainův“ sarkastický popěvek, který od běžného popisu vztahů přejde k přiznání vraždy. „Můj bratr má kabátec a vestu má, jež připomíná mech, a s lidmi to umí tak, že mu každý věří hned... Leč minulý týden jsem bratra svého zabil,“ vágně popisuje bratrovraždu. Trest, který za ni následuje, si nezadá se starozákonní spravedlností – zavražděný se vrátí a je ještě více obdivován vesnicí. Kdo se ale vlastně vrátil z lesa?

Čtvrtá povídka je přísná jako balada z Erbenovy Kytice, za provinění následuje tvrdý trest. Poslední horor Hnízdo se odehrává už na počátku 20. století a připomene povídky Edgara Allana Poea o osudových ženách-duších.

Carroll nezapře ilustrátorku a klasická komiksová okna používá po svém – jejich hranice se často překrývají až s fyzickým okrajem stránky. Při stupňování napětí pracuje s volnými plochami – v jejím případě v černém provedení, kterým grafici říkají ticho. Podobně u ní často absentují bubliny a lettering je vtělen do obrázků.

Příběhy po stoletích slýchané rozvíjí svým vlastním způsobem. Je jako ten nejlepší dráteník, který se při dračkách zastavil ve vaší chalupě, a za nocleh a trochu polívky bude vyprávět, dokud nedohoří svíčka. Nevadí, že už jste pohádku tisíckrát slyšeli, důležité je, co do ní vnese ona sama, jakými zákrutami děj provede a jak vykreslí atmosféru. A Carroll řemeslo zvládá výborně, za toto své první album získala komiksového oscara – Cenu Willa Eisnera. Dětem ale příběhy Drátenice 2.0 raději nedávejte číst.

„Slyšte o komiksových pohádkách Emily Carrollové, jež chlupy ježí,“ vzkazuje autorka textu – poslechněte si audio verzi představení komiksových pohádek Emily Carrollové, které folklór upgradovaly do současnosti.

Emily Carroll: Temným hvozdy: Tajuplné příběhy, přeložila Alexandra Niklíčková, 208 stran, Comics Centrum (2017).