Terapie ze mě udělala lepší křesťanku, říká lektorka, supervizorka a psychoterapeutka Ráchel Bícová

V rozhovoru pro Hergot! došla řeč na osobní spirituální cestu i cestu k terapeutické, lektorské a supervizorské praxi. Přestože je Ráchel členkou církve patřící do evangelikálního proudu křesťanství, vidí jako nespornou výhodu, že práce kolem katecheze byla ekumenicky otevřená. To jí pomohlo i v pozdější práci s klienty.

V terapii zastává směr orientovaný na řešení. „V církvi se často obracíme do minulosti s představou, že objevíme kořeny problému, pomodlíme se a bude hotovo,“ vysvětluje a doplňuje, že analyzování minulosti je postup zastávaný často v terapii. „Stálým přebíráním minulosti se ale nikam nedostaneme. Neříkám, že to nemá svoje místo, ale já se soustředím na budoucnost. Tu vidím jako nadějnou a naděje je vždycky Boží,“ říká Ráchel.

Redaktory Hergot!u zaujalo i to, že se terapeutka definuje jako konzervativec, jakkoliv se zdá, že z jejích názorů konzervativismus není příliš patrný. „Mám na to odpověď, že jsem konzervativní v teologickém slova smyslu. Že jsem teologicky konzervativní ještě neznamená, že se k lidem budu chovat, s prominutím, jako kráva,“ vysvětluje Ráchel své postoje. „Pro opravdové konzervativce budu možná moc liberální, pro liberály příliš konzervativní. Občas slyším –⁠⁠⁠⁠⁠ tak už si konečně vyber! Ale já si nechci vybírat. Nebylo by to ode mě poctivé,“ tvrdí.

Přinášejí křesťané do terapií svoje specifické duchovně podložené problémy? Proč jsou pro Ráchel kromě sociálních sítí důležité i věci na papíře? Poslechněte si Hergot! ze záznamu.