Tereza Stehlíková v Automatkách: Ženy si v rodinách předávají zvyky i traumata

1. listopad 2017
Z filmu Mezi Jiřinou a Annou

Tereza Stehlíková žije 27 let v Londýně, zabývá se vizuálním uměním, vyučuje na University of Westminster a vystudovala Royal College of Art. Do České republiky se pravidelně vrací za svou rodinou. Teď ale přijela představit i řadu svých dokumentárních filmů. Zabývá se v nich smysly, místy, ale také ženami. Aktuálně se věnuje projektu 4Gen, který zachycuje život čtyř generací žen v jedné rodině. Tereza sama má patnáctiletou dceru, rozvedla se, když dceři byly 4 roky.

„Projekt 4Gen začal jako osobní projekt. Asi v roce 2011, když jsem trávila prázdniny s rodiči, s dcerou a s babičkou na chalupě. Uvědomila jsem si, že jsme všichni spolu na stejném místě, ve stejný okamžik. A došlo mi, že je to strašně důležitý moment, protože běžně spolu nežijeme. A začala jsem to filmovat. A pak i další rok, i ten další. Filmovala jsem každý rok a stal se z toho vlastně rituál. Dalo nám to možnost se opravdu soustředit na okamžik, kdy jsme spolu. Když jsem filmovala a dívala jsem se skrz kameru, tak jsem cítila skoro biologické propojení generací, jak člověk pokračuje z minulosti do budoucnosti,“ říká Tereza.

Její film Mezi Jiřinou a Annou je dojemnou, ale zároveň velmi civilní zpovědí prababičky, která odhaluje část svého života své pravnučce. Obleče jí kroj, který měla na sobě, když jí bylo patnáct let.

„Projekt 4Gen je ale mezinárodním projektem, na kterém pracují filmařky z celého světa. Všechny sledují generace čtyř žen, jejich psychogenealogii. Ženy si totiž v rodinách předávají nejen zvyky, ale i traumata,“ dodává Tereza.

V České republice stále rodí ženy – na západní poměry – docela mladé. Proto je možné, že se v jedné rodině objeví čtyři nebo pět generací, které se společně mohou potkat. Poslechněte si rozhovor v Automatkách o ženském pokolení i o tom, jaké to je vychovávat dceru v Londýně.

  • Děti a výchova
  • Rozhovor