Tim Hecker: „Dělám náboženskou hudbu bez Ježíše“
Kanadský hudebník Tim Hecker je v současné době jedním z nejpozoruhodnějších tvůrců ambientní a hlukové hudby.
Experimentátor, který tento rok vydal desku Ravedeath, 1972 a kratší album Dropped Pianos, představil svoje sonické eskapády 11. prosince v Olomouci. Tam se konal festival animovaných filmů PAF a Tim Hecker do jeho programu přispěl svým téměř pastorálním setem, který odehrál v prostorách kina Metropol, a to v naprosté tmě.
V České republice jste poprvé, je to taky poprvé, co jste odehrál koncert v naprosté tmě?
Ne, tohle už jsem udělal asi stokrát. Pomáhá to lépe vnímat hudbu, myslím si, že není důležité dívat se na to, co vystupující dělá nebo jak jeho hudba na místě vzniká.
Na obalu vaší poslední desky Ravedeath, 1972 je fotografie, na které univerzitní studenti shazují klavír ze střechy domu. Proč jste si vybral právě tenhle obrázek?
Něco ve mně evokuje. Když jsem tenhle obrázek našel, opravdu to na mě zapůsobilo. Je to pro mě symbol toho, jak se společnost chová k hudbě a muzikantům. Rozhodl jsem se koupit si na tuhle fotku autorská práva a znovu ji vyfotit.
Rok 1972 odkazuje k roku, kdy došlo ke shození piana. Proč ale zrovna Ravedeath? Má to něco společného s tím, že jste na začátku své kariéry hrál techno a deep house?
To ne. Asi před dvěma roky jsem našel fotografii holky, která se snažila zadarmo dostat na rave party a napadla ji ochranka . Měla zakrvácený celý obličej a všechno oblečení. Ta fotka mi přijde na jednu stranu dost drsná, ale na druhou stranu také docela vtipná. A taky kvůli tomuto dvojznačnému pocitu jsem svoji desku pojmenoval Ravedeath.
V jednom rozhovoru jste svoji hudbu možná trošku žertem popsal jako pseudo-chrámovou. Vnímáte svoji hudbu jako sakrální nebo náboženskou?
Trošku určitě ano, ale snažím se to převrátit, dělat náboženskou hudbu bez Ježíše. Chci z toho udělat něco jako Potěmkinovu vesnici, krásné fasády domů podél řeky, za kterými je ale jenom les. Snažím se vyvolávat tenhle hluboký dojem, ale zároveň nechci nikomu nalhávat, že je v mé hudbě Ježíš.
Kým byste ale toho Ježíše nahradil?
To vůbec netuším. Tohle je ale nejlepší otázka, kterou jsem za poslední dobu dostal.
Vaše poslední deska je nahrávka Dropped Pianos, na které je stejná fotografie jako na Ravedeath, 1972, pouze s tím rozdílem, že jde o negativ. Tohle album vnímám tak trochu jako doplněk k Ravedeath. Proč jste tyhle krátké kousky vydal?
Jsou to zkrátka jenom útržky melodií, které jsem hrával v době, než jsem vydal desku Ravedeath. Přál jsem si je vydat, na druhou stranu jsem se necítil na to, abych z nich dělal velké album. Chtěl jsem jenom být svobodnější v tom, co vydám, udělat si krátkou nahrávku, která by doprovázela dlouhohrající Ravedeath, 1972 a určitým způsobem ji doplňovala. Dropped Pianos jsou pro mě něco jako zápisky v poznámkovém bloku, jakýsi deník.
Existuje nějaké pořadí, v jakém obě desky poslouchat?
Poslouchejte je, jak chcete. Jsou to věci, které nemají předem danou návaznost. Je to na vás.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka