Timber Timbre: Mladší hudebníci nemají k žánrům takové předsudky jako my

21. září 2017

Kanadská skupina Timber Timbre si českou premiéru odbyla před třemi lety. 26. září se vrací do pražského NoDu, aby představili letošní desku Sincerely, Future Pollution, kterou výrazně ovlivnil zvuk osmdesátých let. Některé z novinek zahráli letos v červenci na festivalu Ahoi! The Full Hit of Summer v rakouském Linci. Zde jsme zastihli zpěváka Taylora Kirka, který nám vysvětlil, jak se skupina dostala k novému zvuku a jak vzpomínají na své minulé pražské vystoupení.

Když jste v Praze hráli minule, bylo to na Halloween. Navíc v Chapeau Rouge, tedy sklepním prostoru, který jenom umocnil atmosféru večera. K vaší hudbě ideální kombinace, jež udělala z vystoupení jedinečný zážitek. Stává se vám, že se věci sejdou a hrajete na správném místě ve správnou dobu?
Jestli se to děje často? Jo, samozřejmě. Několik posledních turné jsme měli pocit, že se naše snaha ve vystoupení vždy zúročila. Měli jsme strach, že materiál z poslední desky není úplně vhodný na turné, ale zatím i ten funguje skvěle. A tehdy v Praze se to povedlo, to si budu navždycky pamatovat.

Tady na festivalu hrajete v line-upu společně s několika dalšími kapelami. Jak důležité je pro vás potkat se s těmi správnými interprety, kteří se k vám hodí?
Jsem rád, když si můžu vybrat naši předkapelu, protože můžu ovlivnit atmosféru. Je dobré cítit nějakou konzistenci nebo kontinuitu. Ale tohle má taky něco do sebe. I když ty kapely nějak extra dobře neznám, líbí se mi tady. Je to tu velmi idylické.

Nejsem si stoprocentně jistý, jak s Explosions in the Sky, ale například k Arcade Fire, kteří hrají po vás, se vaše hudba hodí velmi dobře. Znáte je osobně?
Některé z členů ano. Žili jsme ve stejném městě – v Montrealu, takže máme společné známé.

Ale nikdy jste spolu na turné nebyli?
Ne, nikdy. Těším se, až je uvidím. Naposledy jsem je viděl před deseti lety v malém klubu v Torontu. Tehdy na mě udělali dojem.

Dneska už je to ale úplně jiná, daleko větší kapela. Máte nějaké podobné cíle? Čeho byste chtěli třeba dosáhnout s vaší poslední deskou?
Třeba si zahrát někde, kde jsme ještě nehráli. Jinak nemám moc ambice. Byl bych rád, kdybychom to udržovali, jak to je. Vydávat nové desky, protože to mě baví nejvíc.

V jednom z rozhovorů jsi zmínil, že se velmi těšíš na turné k aktuální desce a že dřív sis nebyl jistý s hraním živě. Co se tentokrát změnilo?
Myslím, že Timber Timbre se proměnili, teď fungujeme víc jako tradiční rocková kapela – bicí, baskytara a kytara. S tímhle formátem dostaneš publikum do varu daleko snadněji. Dřív to byla větší výzva, teď je to daleko intenzivnější, i když pořád nejsme typická kapela pro rock’n’rollové publikum.

Na novou desku ses nechal inspirovat osmdesátkovým zvukem – kapelami, které hrály elektronický a synťákový pop, jako třeba New Order. Ty nahrávky si žijí svým životem, kapely ale stále vystupují. Dokážou z pódia i po tolika letech publiku něco předat?
Jsem v této hudbě tak trochu nováčkem. Je vtipné, že nahrávky vlastně zas tak dobře neznám, dřív jsem si ani já, ani nikdo z mých spoluhráčů nemysleli, že to je cool hudba. Osmdesátky jsou pro moji generaci vlastně trochu tabu.

02289788.jpeg

Co se v tobě teď změnilo?
Nevím. Podle mě za to může internet. Ten to mění a vytváří skvělé věci. Všiml jsem si, že mladí muzikanti, i ti, kteří jsou mladší jen o pár let než já, nemají k žánrům takové předsudky. Moje teorie je, že vyrostli s internetem, což znamená, že i s větším množstvím hudby a lepším přístupem k ní. Z toho důvodu jsou ke všemu daleko otevřenější.

Nepřemýšlíš tedy o tom, že zníš podobně jako nějaká zavedená kapela?
Vždycky jsem dělal tak trochu hudbu o hudbě. Je to proces vyrovnávání se s věcmi, které ke mně nějakým způsobem promlouvají a baví mě. Je to jako kdybych tvořil koláže. Nedělá mi problém brát si věci z různých zdrojů a vlivů. O tom je podle mě rock’n’roll.

Poslední desku jste napsali v Kanadě, ale nahrávali jste ve francouzských studiích, kde jste údajně našli spoustu starých synťáků a nějaké drummachines… Jak vůbec zněla první verze?
Většinu věcí jsme vyřešili už v Montrealu. Snažili jsme se tomu dát tvar hned od začátku a strávili jsme spoustu času aranžováním. Ve výsledku to tak byl víc laboratorní proces. Žádná z písní ke mně nepřišla v té formě, v jaké bych ji chtěl mít zaznamenanou na desce.

Teď už máte nějaké reakce. Jak se novinky hodí do setlistu k vašemu staršímu materiálu?
Zprvu jsem si myslel, že to bude problém. Říkal jsem si: Jak tohle zahrajeme? Jak na to zareagují lidi? Myslím ale, že to funguje. Když jsme ale dokončili desku, tak jsme ji přehráli našim kamarádům a známým, a nikomu se to nelíbilo. (Smích)

Název nového alba (Sincerely, Future Pollution) je podle mě velmi povedený. Máš pocit, že se mění klima naší planety?
Ve skutečnosti nemá název žádnou přímou souvislost se znečištěním a ekologií. Jinak ale myslím, že rozhodně nejsme v dobré situaci.

Když tedy název neodkazuje přímo ke klimatu, je to nějaký jinotaj?
Ten název odkazuje k tomu, že v současnosti žijeme v dystopii. Trochu jako bychom se ocitli v nějakém sci-fi filmu nebo románu.

A jsi s tím spokojen, nebo bys to raději změnil?
Raději bych to neměnil, ale spokojený nejsem. Já se necítím být aktivistou, jsem jen pouhým pozorovatelem.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.