Tip Kaye Buriánka: Sebekanibalismus projektu Pharmakon i synťákové experimenty pankáčů Ceremony

Americká kapela Ceremony vydala ke konci srpna svou šestou desku In the Spirit World Now, která se potkala s pozitivními ohlasy kritiků a opět je žánrově posunula do jiných vod. Hrají už od roku 2005 a od té doby stihli vystřídat mnoho různých poloh včetně hardcore punku. „Ta deska je skvělá! Díky ní jsem si pustil celou jejich diskografii znovu a musím říct, že jestli někdo opravdu umí znít inovativně na každým novým albu, jsou to právě Ceremony,“ říká Kay Buriánek a dodává, že jejich nejnovější album nejvíc připomíná poctu kapele Wire a jejich osmdesátkovému synth-punku na desce Pink Flag.

Jeho druhým hudebním tipem je noisový experimentální projekt Margaret Chardiet nazvaný Pharmakon. „Je to pět konceptuálních demolic, který popisujou self-kanibalismus jako alegorii sebedestruktivní přirozenosti člověka. Zároveň je to asi nejvíc strukturovaná deska, kterou kdy Pharmakon natočila,“ popisuje Kay Buriánek. Myslí si, že je to kvůli produkci Bena Greenberga z kapely Uniform. „Strany desky A i B jsou jako souvislý živý sessions včetně zpěvu, takže se jim společně podařilo přiblížit zvuk a atmosféru co nejblíž magii živýho vystoupení.“ Poslední album Devour je podle mnohých fanoušků jejím zatím nejlepším.