Tmavomodrý svět Blue Sky Black Death

02342150.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02342150.jpeg

Před skoro 15 lety poskládal DJ Shadow své slavné album Endtroducing výhradně ze samplů, čímž si mimo jiné vysloužil zápis v Guinnessově knize rekordů. Zároveň tím v podstatě nastartoval dlouhou linii hudebních producentů, kteří dříve pouhé beatové zázemí pro rapový projev povýšili na svébytný žánr.

Um řady tvůrců tzv. instrumentálního hip hopu se bez nutnosti ponechávat ve skladbách mezery pro MCeho rozjel naplno a sofistikovaná produkce jmen, jako byl J Dilla nebo je Madlib, stojí třeba v počátcích rozjeté kalifornské scény zlámaných beatů s Flying Lotusem v čele. Mezi jedny z nejrafinovanějších tvůrců instrumentálních koláží dneška patří producentské duo Blue Sky Black Death, kterému na konci dubna vyšla na labelu Fake Four čtvrtá studiová deska Noir.


Blue Sky Black Death je projekt rozkročený mezi Seattlem a San Franciskem a je tvořený producenty Ianem Taggartem alias Young God a Kingstonem Maguirem, který si přezdívá zkráceně Kingston. Potkali se v roce 2003, když předtím oba dva tvořili hudbu pouze jako podklad pro vlastní rapování. Nakonec evidentně usoudili, že jejich síla nespočívá v rytmickém deklamování, ale právě ve vytváření oné nezbytné instrumentální omáčky kolem, a podmazy z jejich dílny zanedlouho začaly zdobit veršopalbu dělníků slova z východního i západního pobřeží. Na obsáhlé řadě jejich hlukových kolaborací se objevují hostující rappeři, mezi nimiž z řady vyčuhuje například Hell Razah, souputník rozvětveného klanu Wu Tang, nebo slamer s morbidní přezdívkou Holocaust, taktéž z rodiny brooklynského shaolinu.




V roce 2008 vydali Blue Sky Black Death své první čistě instrumentální album Late Night Cinema. Bohaté orchestrální aranže a míchání živých nástrojů se samplováním tvoří základ filmově znějícího zvuku této skvělé desky – a stejnou cestou epického soundtracku pro neexistující film se dvojice producentů vydala i na svém aktuálním počinu Noir.

02342151.jpeg


Noir se stejně jako předchozí deska nese v duchu epických trip-hopových nálad a všech čtrnáct skladeb, na kterých potkáte křehké i operní vokály, výpravné violy i shoegazové kytary, působí v uších opravdu jako filmová hudba. Lépe řečeno jako filmová hudba, která na svůj stříbrný pás teprve čeká. Mrazení v zádech způsobené poslechem Noir má původ ve skvělém skloubení melancholických klavírních doprovodů a precizní breakbeatové vědy.
Blue Sky Black Death dovedli na novince své umění vyprávět instrumentální příběhy takřka k dokonalosti – a vytýkat desce absenci výraznějších momentů či sonické invence je asi tak stejně na místě, jako vyčítat černobílému filmu nepřítomnost barev. V tmavomodrém světě Blue Sky Black Death však najdete odstínů moře. A mraky.