Toaletní papír znečišťuje vodu. Obsahuje toxické „věčné chemikálie“

Jak uvádí server CNN, Ward bude hrát postavu Hannah Howard, generální ředitelky obalové společnosti Flinley Craddick. Centrála se ale rozhodne její pobočku uzavřít a všichni zaměstnanci budou nuceni pracovat z domova.

„Usoudili jsme, že svět je připraven na sympatickou chybující šéfku, která vládne svému obalovému impériu v australském Kanclu,“ uvedla generální manažerka BBC Studios ANZ a kreativní ředitelka produkce Kylie Washington. Australské vydání vzniká v koprodukci právě BBC Studios Australia and New Zealand, Bunya Entertainment a Amazon Studios.

Autoři původní předlohy ve svém prohlášení uvedli, že jsou z připravované australské verze nadšení. „Politika v Kanclu se za dvacet let trochu změnila, takže se nemůžu dočkat, až uvidím, jak budou pracovat s postavou novodobého Davida Brenta,“ uvedl podle serveru CNN Ricky Gervais s odkazem na šéfa z prvního Kanclu.

Natáčení bude probíhat od června v australském Sydney a očekává se, že potrvá osm týdnů. Nový seriál poběží příští rok a to ve 240 zemích.

„Džíny – to byl Tuzex, bony a veksláci. Výstižná zkratka jedné kapitoly naší minulosti. Tehdy móda východního bloku měla typickou šedou tvář, kterou právě džínový trend rozčísnul poprvé v 60. letech, uvedli podle serveru DesignMag zástupci Retro muzea.

Kousek oblečení původně spojovaný s námořníky a dělníky se ve světě módy prosadil jako symbol vzdoru proti společnosti. Vlastnit džíny bylo snem mladých od poloviny 20. let minulého století. V Československu byly už v 60. letech k sehnání rifle – džíny italské značky Rifle, které daly tomuto kousku oblečení obecný název. Lidé si je mohli pořídit v Tuzexu. Podle pořadatelů výstavy měl na sobě džíny zřejmě jako první člověk v Československu hudebník Václav Neckář, a to v roce 1965, kdy v nich natáčel na Karlově mostě.

I když se československé podniky snažily udržet krok s módními trendy, dlouho dobu zde na výrobu džínových kousků neexistovaly technologie. Ve velkém se do skříní obyvatel východního bloku dostaly až v osmdesátých letech. Tehdy se do jejich výroby pustily právě módní domy v Československu.

„Tuzexové zboží bylo vnímáno až do konce trvání režimu jako exkluzivní a platilo to i o džínách. Ostatní pokusy o denimové oblečení byly vnímány spíše jako směšná náhražka a snaha režimu být moderní,“ dodává kurátor expozice Džíny z Tuzexu Michal Petrov.

Poslechněte si i podcast Vlna, který se věnuje výročí slavných kalhot v dílu Rifle, jeansy, džíny slaví 150 let. Od motorkářů přes hippies až do kanceláří a na přehlídková mola.

Londýnská univerzita Queen Mary zkoumala obtíže 119 mladých lidí ve věku mezi 16 až 24 lety, kteří byli v uplynulém roce hospitalizováni s neurologickými problémy po užití rajského plynu jako rekreační drogy. Většina hospitalizovaných, asi 85 %, měla potíže jako píchání v rukou nebo nohou, a to kvůli plynem způsobenému poškození míchy a periferních nervů. Jako další příznaky mladí lidé uváděli například problémy s močovým měchýřem, střevy, špatnou rovnováhu nebo poruchy erekce.

Tři čtvrtiny z hospitalizovaných byli muži a průměrný věk všech lidí, kteří byli do výzkumu zahrnuti, se pohyboval okolo 22 let. Někteří hospitalizovaní ale byli i nezletilí. Nejmladším bylo pouze 14 let. Podle studie se poškození způsobené oxidem dusným objevovalo nejvíce u asijských mladých mužů, což může naznačovat, že mohou mít k poškození nervů rajským plynem větší genetickou náchylnost.

„Převaha případů s asijským etnickým původem může poukazovat na genetické, dietní nebo nutriční predispozice k neurologickému poškození v důsledku expozice N2O, ale také může naznačovat sociální okolnosti podmiňující užívání,“ uvádí studie.

Podle serveru Independent ve Velké Británii za poslední rok užil rajský plyn jako drogu každý desátý člověk ve věku mezi 16 až 24 lety. Tento plyn se tak stává po konopí druhou nejužívanější drogou mezi mladými lidmi a dospívajícími.

Podle Dětí Země ceny Ropák roku pořádané od roku 1993 naplnily svůj hlavní účel, kterým bylo hlavně zvednout povědomí o činnosti ekologického hnutí v Česku, ale také sarkastickou formou upozorňovat na lidi, kteří podporují nebo sami provádějí nějakou antiekologickou činnost.

„Začalo to vlastně jako recese, kdy jsme si v roce 1993 si řekli, že je potřeba trošku zviditelnit některé ekologické problémy. Oslovili jsme šestnáct osobností veřejného života, zejména z ekologického hnutí a lidí, kteří mají blízko k životnímu prostředí a narychlo jsme vytvořili jakousi anketu Ropák roku,“ uvedl pro ČTK Miroslav Patrik, dlouholetý šéf organizace Děti Země.

Archivní snímek z vyhlašování Ropáka roku 2013, kterým se stal Miloš Zeman (na snímku jeden ze zakladatelů anticeny Miroslav Patrik)|foto:Profimedia

Ceny Ropák roku získávali většinou mužští politici, a to včetně dvou českých prezidentů Miloše Zemana a Václava Klause. Jedinou ženskou držitelkou antiekologického ocenění se stala v roce 2020 Klára Dostálová jako tehdejší ministryně pro místní rozvoj za hnutí ANO, a to kvůli neobvykle zrychlené přípravě stavebního zákona. Posledním držitelem anticeny se v roce 2021 stal její stranický kolega a rovněž někdejší ministr životního prostředí Richard Brabec.

V současnosti bude pokračovat už jen anketa Dětí Země o nejhorší výrok v oblasti životního prostředí. Zelená perla je vyhlašována od roku 1996. O udílení této anticeny rozhoduje stočlenná porota vybírající z nominací, které lze organizaci zaslat, například i prostřednictvím webového formuláře. Nejhorší výroky za rok 2022 je možné nominovat do 11. června.

Koncert KLASIRDO představuje Berta a jeho přátele v netradičním set-upu, v rámci kterého kapela prezentuje své největší hity, ale v klasickém klavírním provedení s velmi intimní atmosférou. S tímto konceptem vystupovali už třeba v roce 2020 v Plzni, a to v rámci Radio Wave Live Session.

„Užívám si na tom tu hru na klavír. A z těch písniček, které tam hrajeme takhle nahatě, tak z nich víc vylezou jejich kompozice a ukážou se zase v jiném světle. Hrozně mě na tom přitahuje ta jejich ryzost,“ popisuje pro Radio Wave frontman kapely Albert Romanutti.

Skupina složená z přátel a absolventů Konzervatoře Jaroslava Ježka má na svém kontě řadu ocenění, včetně Ceny Anděl za nejlepší videoklip, Ceny Apollo za inovaci v hudbě nebo ceny Žebřík za objev roku. Pravidelně vyprodávají kluby i velké stage po celé republice, třeba i v rámci hudebních festivalů, jako jsou Colours of Ostrava, Rock for People, Pohoda nebo Pop Messe. Na festivalu Prague Sounds se objeví poprvé a rovnou se představí na pódiu slavného pražského koncertního sálu.

„Je to trochu extrém, že s KLASIRDEM budeme vystupovat v Rudolfinu. Tak dva roky jsme přemýšleli, kde bychom to tak udělali a nakonec se to povedlo právě ve spolupráci s Prague Sounds. Těším se na to, že do Rudolfina přijdou i mladší lidi nebo naopak i starší lidi, kteří nás neznají. A je to pro nás čest, že se objevíme právě na podiu Rudolfina,“ dodává Romanutti.

Festival Prague Sounds zahájí klavírista a zpěvák Benjamin Clementine, který bude v Praze vystupovat vůbec poprvé. Představí se ale i africká zpěvačka a oceňovaná umělkyně Angelique Kidjo a po čtyřech letech se na festival vrátí smyčcové kvarteto JACK Quartet. Dále Prague Sounds nabídne třeba i koncert jazzového basisty Rona Cartera, průkopníka elektronické hudby Alva Nota, Nathana Fakea nebo rappera Kofi Stone.

Poslechněte si také Bert & Friends v Czechingu 2021: Máme síť na múzy a hrajeme zázračný písničky.

Tým vědců z Kodaňské a Oxfordské univerzity našel důkaz o tom, že lidé se líbali daleko dříve, než se předpokládalo. Podle dosavadních studií totiž byly první záznamy o lidském milostném a sexuálním líbání datované do roku 1500 př. n. l., což je zhruba před 3,5 tisíci lety. Důkazy pocházely z oblasti jižní Asie. Nejnovější nález, který je o tisíc let starší a pochází z oblasti Mezopotámie a Egypta, dokládá, že líbání pravděpodobně nebylo kulturním zvykem jedné určité společnosti, ale mohlo být běžné v mnoha různých regionech.

„Líbání by nemělo být považováno za zvyk, který vzniknul výhradně v nějakém jediném regionu a odtud se rozšířil, ale zdá se, že bylo praktikováno ve více starověkých kulturách po několik tisíciletí,“ uvedl pro server Insider jeden z autorů studie Troels Pank Arbøll, odborník na dějiny medicíny v Mezopotámii.

Při zkoumání klínového písma na mezopotámských hliněných tabulkách si vědci také všimli, že tehdejší lidé dělili líbání do dvou skupin – líbání tak mohlo vyjadřovat buď rodinnou nebo přátelskou náklonnost, nebo mohlo mít i erotický podtext.

Přesný původ romantických polibků zatím zůstává nejasný. Autoři studie ale na základě dalších výzkumů naznačují, že by polibky mohly představovat spíše určitý druh chování, které je v lidech zakořeněné a ne naučenou společenskou praxi, jak se zatím předpokládá.

„Výzkum bonobů a šimpanzů, nejbližších žijících příbuzných člověka, ukázal, že oba druhy se líbají, což může naznačovat, že líbání je u lidí základním chováním, což taky vysvětluje, proč se s ní můžeme setkat napříč kulturami,“ uvedla Sophie Lund Rasmussen, spoluautorka studie.

Všichni pasažéři, kteří cestují z mezinárodního letiště v Aucklandu na mezinárodních linkách, budou při odbavení požádáni, aby si stoupli na digitální váhu, a to v rámci průzkumu hmotnosti cestujících, který zjišťuje údaje o celkovém zatížení letadel i rozložení hmotnosti v nich.

„Vážíme vše, co se v letadle nachází. Od nákladu, přes jídlo na palubě až po zavazadla v zavazadlovém prostoru,“ uvedl Alastair James, specialista na zlepšení kontroly zatížení letadel z letecké společnosti Air New Zealand.

Tělesná hmotnost je ale považována za poměrně citlivý osobní údaj, proto letecká společnost upozorňuje, že údaje o váze jednotlivých cestujících jsou zcela anonymizované a ani letištní personál k nim nemá přístup. Na digitálních váhách nebude možné žádné údaje vidět, protože nedisponují displeji. Údaje tak budou rovnou odesílány do systému, který je bude dále statisticky zpracovávat.

„Víme, že stoupnout si na váhu může být skličující. Chceme naše zákazníky ujistit, že nikde není žádný viditelný displej. Nikdo nemůže vidět vaši váhu, ani my,“ dodal James.

Až 87 % rodiny s autistickými osobami nejezdí na dovolené. Podle společnosti Autism Travel, která je součástí mezinárodní organizace International Board of Credentialing and Continuing Education Standards (IBCCES) věnující se odborné přípravě a vzdělávání lidí s poruchami autistického spektra, to je hlavně kvůli tomu, že cestování je pro autistické osoby náročné. Znamená totiž většinou narušení rutiny, změny režimu nebo také spoustu hluku a celkového nepohodlí.

To se ale americké město Mesa na jihu Arizony rozhodlo změnit. S nápadem uzpůsobit město tak, aby bylo vhodné pro autisty nebo jiné neurodiverzní osoby, přišel v roce 2018 Marc Garcia, prezident tamní turistické kanceláře Visit Mesa. Po špatné zkušenosti z dovolené se svým autistickým synem se rozhodl, že se pokusí své vlastní město uzpůsobit tak, aby bylo pro cestování lidí s autismem příjemné. Provozovatelé a zaměstnanci služeb podle něj musí být lépe proškoleni v tom, jak s neurodiverzními lidmi komunikovat nebo jaké konkrétní speciální služby jim poskytovat.

Garciova turistická kancelář Visit Mesa se proto rozhodla, že své zaměstnance nechá proškolit na certifikované odborníky na práci s lidmi s autismem. Pod záštitou organizace IBCCES tak tyto certifikáty získali i lidé, kteří pracují například v pohostinství. V současnosti jsou ve městě takto proškolení lidé z více než 60 různých podniků nebo organizací, a to včetně restaurací, hotelů, ale i třeba muzeí, galerií nebo různých atrakcí.

ž v roce 2019, ale program vyžaduje, aby pracovníci služeb školením procházeli pravidelně každý rok. Nejen, že tak organizace IBCCES ověřuje jejich znalosti, ale také pracovníkům předává nové poznatky nebo postupy v oblasti práce s neurodiverzními osobami

Tým kosmoložky z Floridské univerzity Jiaminy Hou pozoroval víc než milion galaxií. Na nich prokázal, že vesmír v tomto období častěji formoval galaktické skupiny do určitých shluků, na rozdíl od utváření vlastního zrcadlového odrazu. To přitom porušuje takzvanou paritní symetrii, což je jedna ze základních pouček: vesmír je v podstatě symetrický a neupřednostňuje žádný tvar před jeho obráceným obrazem.

Vědci předpokládali už déle, že k takzvanému „porušení parity“ muselo dojít. Vedl je k tomu hlavně fakt, že hmota, ze které jsme všichni složeni, je daleko častější než antihmota. Podle současných fyzikálních zákonů by se totiž měly po velkém třesku vzájemně vyrušit. To se ale očividně nestalo: z hmoty jsme my, hvězdy a planety nebo i celé galaxie, naproti tomu antihmota je velmi vzácná.

Tento nesoulad byl dlouho jednou z největších záhad současné vědy. „Co je na počátku vesmíru? Proč ve vesmíru existuje hmota a není prázdný?“ ptá se Zachary Slepian, profesor astronomie a spoluautor studie. „Tahle práce se zabývá právě těmito velkými otázkami.“

Hou a její kolegové sice objevili silné důkazy o porušení parity, ale v měřeních stále existují nejasnosti, které bude třeba v budoucnu prověřit. Vědci navíc nevyřešili ani hádanku, proč vlastně vesmír cokoli obsahuje. Podivně seskupené galaxie, které odhalila poslední studie, nicméně nabízí nová vodítka pro možná vysvětlení. Jde proto o významný posun.