Tommy Cash: Nemusíš být krásný proto, abys byl krásným

16. listopad 2016

Před setkáním s estonským rapperem Tommy Cashem je, stejně jako v jeho hudbě, dost těžké předvídat, co se stane. V kontrastu s jeho frenetickou tvorbou s post-sovětskou queer estetikou je ovšem Tommy mnohem klidnější a nenápadnější, než by člověk čekal. Před jeho show v pražské MeetFactory jsme s ním a jeho DJem Dannym Zuckermanem mluvili o tom, jak se tihle dva setkali i proč Tommyho fascinuje Rusko.

Tommy, Danny, jak jste se vy dva potkali?
Tommy Cash: Seděli jsme s Dannym v jednom ruském gay baru…
Danny Zuckermann: Central Station v Petrohradě.
Tommy: A Danny měl úžasný hrudník.
Danny: Chlupatý.
Tommy: Prostě svalnatý kluk s těsným topem, se kterým jsem se rozhodl dělat hudbu.

Tommy, ty pocházíš z Estonska, konkrétně z Tallinnu, kde jsi vyrůstal v převážně ruském prostředí. Jaké bylo dospívat v tomhle světě?
Tommy: Jedno velké nic. Vyrůstal jsem uprostřed ničeho, kde se nikdy nic nedělo. Byl jsem dost izolovaný od věcí okolo. Ve škole jsem byl ten divný kluk, co neměl moc kámošů, co měl rád umění a dělal si svoje věci. Maloval jsem, chodil jsem na kroužek tancování hip hopu. Prostě divnej týpek.

Co myslíš, že teď dělají lidé, se kterými jsi vyrůstal, se kterými jsi třeba chodil do školy?
Tommy: Pravděpodobně vaří amfetamin někde v kuchyni.

V Estonsku je i po více než dvaceti letech od pádu Sovětského svazu velmi silný ruský vliv. Jsou i umělecké scény mezi Tallinnem a blízkým Petrohradem provázané? Odchází například estonští umělci tvořit do Ruska?
Tommy: Moc ne, protože je opravdu složité proniknout do ruské umělecké scény. Je to téměř nemožné. Musíš se v Rusku opravdu proslavit, aby tě tamější komunita přijala. Jinak to nejde. Kdybys tam prostě nakráčel a řekl „tak jsem tady“, nikdo si tě ani nevšimne. U mě to bylo tak, že mi dost pomohli lidé z hudební scény, hlavně lidi kolem kolektivu Little Big.

O tobě je známé, že máš k Rusku a Rusům velký respekt a obdiv. Z čeho tenhle respekt a obdiv vychází?
Tommy: Podle mě je na Rusech něco pravdivého. Nejsou falešní, říkají věci tak, jak jsou. Jsou schopní si přiznat, že jsou úplně v háji, a zároveň hledají způsob, jak to zlepšit. Tahle moje fascinace je dost zvláštní, vlastně ji neumím úplně vysvětlit.

Cítíš se třeba v Rusku dobře?
Tommy: Cítím se tam dobře, pokud tam jsem na kratší dobu než jeden měsíc.

Čím to je?
Danny: Předávkování Ruskem.
Tommy: Předávkování Ruskem, přesně tak! Po měsíci se chceš prostě vrátit zpátky do evropského způsobu života. Rusko je džungle a platí tam zákony džungle.

Danny, a jaké to je pro tebe jako Rusa?
Danny: Já mám raději, když jsem v Tallinnu. Je to velký rozdíl. V Rusku neplatí žádný zákon, je to džungle. V Evropě je všechno tak hezky čisté, támhle stojí policista.

Právě jedete s Dannym turné po Evropě, s výjimkou jedné show v Izraeli. Změnila se s Dannym produkce tvé hudby?
Tommy: Absolutně. Danny je hudebně jako moje pravé varle. Pomáhá mi být lepším a lepším.

Musím říct, že mám hrozně rád klip k tvému tracku Winaloto, kde je spousta nahých těl. Jak důležité vizuálně je pro tebe tělo?
Tommy: Díky moc. Konceptem toho klipu bylo udělat video, které by ukazovalo různé tělesné typy, různé kůže, a ukázat, že nemusíš být krásný proto, abys byl krásným.

Často se v souvislosti s tvojí hudbou skloňují pojmy jako slavcore a post-sovětský rap. Jak ty se stavíš k těmhle pojmům, které začaly být virálně populární jak v Evropě, tak ve Spojených státech?
Tommy: Myslím, že to je mnohem víc než jenom dřepění v teplákách. Pro mě je to něco hlubšího, ukazuje to, odkud pocházím a kdo jsem.

autor: Dominik Čech
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.