Touha žít jinak. Vydáváme se po stopách kapely Yage a německého emohardcoru

17. říjen 2025

Spadnout do hlubiny králičí nory a pořádně ji prohledat, na to nás ve Špíně užije. A už bylo na čase zkontrolovat kořeny dalšího punkového subžánru. Úmrtí Olivera Krebse, zpěváka vlivné německé kapely Yage, nás tentokrát zavedlo do obskurních vod tamější emo hardcorové scény. Prolistovali jsme katalogy několika labelů, které ji držely pohromadě zejména v devadesátých a nultých letech a neminul nás samozřejmě ani výlet do Brém.

O americkém nebo francouzském emo hardcoru jsme se ve Špíně už bavili mnohokrát, ale historické okénko z Německa nám ovšem do skládačky zatím chybělo. Přitom místní scéna byla už od devadesátých let nejen velmi plodná, dařilo se jí ovlivňovat zvuk i podobu dalších subžánrů, ať už se jedná o post-hardcore nebo math rock, se svým bytostným počítáním.

Ten se projevil především u kolínských Yage. Ti sice nehráli příliš dlouho a na kontě mají spíše přehršel splitů a sedmipalců. Jejich stěžejní deska Anders Leben!? vyšla na kultovním americkém labelu Ebullition Records a nesla v sobě krom melancholie, řevu a vybrnkávaček i silná politická poselství. Včetně úvah nad propojováním bezpečného prostoru, vytvořeného v punkovém podhoubí s širším tlakem na společenské změny směrem k solidárnějšímu fungování.

Yage začínali koncem devadesátých let a společně s pozdějšími Loiuse Cyphre, drtícími orchidovský emo violence, prodchnutý sarkastickými texty a filosofickými narážkami, se stali vlajkovými loděmi emo hardcoru v Německu. O ten se v devadesátkách staralo zejména Love Records, v jehož katalogu najdeme další politické kapely například vegan sxe emaře Age, z jejichž členů se později seskupili Rusty James.

Naštvanou zádumčivost s přelomem milénia pak postupně nahrazuje mocný vliv zmiňovaného emoviolence. V námi probíraném geografickém kontextu začal první růžky vystrkovat skrze kapelu Hybris. Následovala jeho exploze a přibývaly zástupy kapel (jako právě Louise Cyphre) provázaných s labelem React With Protest, Tristan Tzara, June Paik a další.

Dnes už asi extrémně rychlé, přísné, precizně zahrané věci s ničivou silou nejsou zas až takovou novinkou, ve své době ovšem přinesly do emocionálně laděného hardcoru kýženou změnu.

V textech i na bohatých, vyšperkovaných obalech a insertech, ovlivněných právě vizuálním stylem nahrávek z Ebullition, přinášely eseje, články i zamyšlení na osobní a politická témata. Kapely mezi sebou čile komunikovaly, braly se navzájem na turné a i když u většiny z nich v biu najdeme ono magické short lived band“, zanechaly nesmazatelnou stopu. I díky síťování a propojování komunit napříč nejen evropskou DIY scénou.

Čím se zaměstnává šéf Love Records v současnosti? Kdo pobýval v Brémách na komunitním baráku se členy Rusty James? Jaký byl festival Cry Me a River? Jakou funkci na scéně plnilo a plní vydavatelství Adagio830 a jejich berlínské recordstore Bis Aufs Messer? Zpívaly zmiňované kapely vůbec v němčině? Jaké názvy kapel tehdy trendovaly? A žije emo ještě vůbec? Poslechněte si celou Špínu ze záznamu!

Spustit audio

    Mohlo by vás zajímat

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    Mohlo by vás zajímat

    E-shop Českého rozhlasu

    Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

    Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

    jak_klara_obratila_na web.jpg

    Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

    Koupit

    Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.