Touha žít jinak. Vydáváme se po stopách kapely Yage a německého emohardcoru

O americkém nebo francouzském emo hardcoru jsme se ve Špíně už bavili mnohokrát, ale historické okénko z Německa nám ovšem do skládačky zatím chybělo. Přitom místní scéna byla už od devadesátých let nejen velmi plodná, dařilo se jí ovlivňovat zvuk i podobu dalších subžánrů, ať už se jedná o post-hardcore nebo math rock, se svým bytostným počítáním.

Ten se projevil především u kolínských Yage. Ti sice nehráli příliš dlouho a na kontě mají spíše přehršel splitů a sedmipalců. Jejich stěžejní deska Anders Leben!? vyšla na kultovním americkém labelu Ebullition Records a nesla v sobě krom melancholie, řevu a vybrnkávaček i silná politická poselství. Včetně úvah nad propojováním bezpečného prostoru, vytvořeného v punkovém podhoubí s širším tlakem na společenské změny směrem k solidárnějšímu fungování.

Yage začínali koncem devadesátých let a společně s pozdějšími Loiuse Cyphre, drtícími orchidovský emo violence, prodchnutý sarkastickými texty a filosofickými narážkami, se stali vlajkovými loděmi emo hardcoru v Německu. O ten se v devadesátkách staralo zejména Love Records, v jehož katalogu najdeme další politické kapely – například vegan sxe emaře Age, z jejichž členů se později seskupili Rusty James.

Naštvanou zádumčivost s přelomem milénia pak postupně nahrazuje mocný vliv zmiňovaného emoviolence. V námi probíraném geografickém kontextu začal první růžky vystrkovat skrze kapelu Hybris. Následovala jeho exploze a přibývaly zástupy kapel (jako právě Louise Cyphre) provázaných s labelem React With Protest, Tristan Tzara, June Paik a další.

Dnes už asi extrémně rychlé, přísné, precizně zahrané věci s ničivou silou nejsou zas až takovou novinkou, ve své době ovšem přinesly do emocionálně laděného hardcoru kýženou změnu.

V textech i na bohatých, vyšperkovaných obalech a insertech, ovlivněných právě vizuálním stylem nahrávek z Ebullition, přinášely eseje, články i zamyšlení na osobní a politická témata. Kapely mezi sebou čile komunikovaly, braly se navzájem na turné a i když u většiny z nich v biu najdeme ono magické „short lived band“, zanechaly nesmazatelnou stopu. I díky síťování a propojování komunit napříč nejen evropskou DIY scénou.

Čím se zaměstnává šéf Love Records v současnosti? Kdo pobýval v Brémách na komunitním baráku se členy Rusty James? Jaký byl festival Cry Me a River? Jakou funkci na scéně plnilo a plní vydavatelství Adagio830 a jejich berlínské recordstore Bis Aufs Messer? Zpívaly zmiňované kapely vůbec v němčině? Jaké názvy kapel tehdy trendovaly? A žije emo ještě vůbec? Poslechněte si celou Špínu ze záznamu!