Tradiční sporty prochází krizí. Nastává čas eSports?
Elektronické sporty (eSports) jsou na vzestupu, sportovci sklonění nad klávesnicí se zřejmě v blízké budoucnosti podívají i na olympijské hry. Mladí mistři her, jako je FIFA nebo Dota 2, jsou pro fanoušky něco jako superhrdinové, sami ale říkají, že jejich životy nejsou zrovna uspokojující. „Občas na nás dolehne, že společnosti nijak neprospíváme,“ přiznává světová špička.
Sledujeme finále nejlepších fotbalových mužstev, které rychle směřuje ke svému vrcholu. Míč se na kraji pokutového území dostává ke Cristianu Ronaldovi a nejlepší hráč světa se do něj svou levou nohou opírá. Jeho střela se ještě otře o záda bránícího hráče a vzápětí padá do sítě. Ronaldo zvedá ruce nad hlavu – ví, že náskok jeho týmu již soupeř při nejlepší vůli dohnat nedokáže. O pár minut později už začíná se svými spoluhráči na trávníku slavit. Turnaj je u konce.
Pod obří obrazovkou v londýnské Central Hall Westminster, po níž pobíhají počítačové kopie slavných hráčů, také propukají oslavy. Dvacetiletý Spencer „Gorila“ Ealing totiž právě po několika letech snažení a tisícovkách hodin strávených tréninkem dosáhl svého životního úspěchu. Se svým herním ovladačem dovedl Ronalda a spol. až ke triumfu a před domácím publikem jako vůbec první Angličan v třináctileté historii soutěže vyhrál prestižní FIFA Interactive World Cup.
„Dlouho mi říkali, že jsem nejlepší na světě, a já to vždycky odmítal. Ale teď, když jsem vyhrál největší turnaj v historii téhle hry, na to už asi mají právo,“ přemítal Ealing, kterému pořadatelé vyplatili rekordní odměnu ve výši téměř 4,5 milionu korun. Aby ji získal, musel postupně porazit konkurenci více než sedmi milionů hráčů z celého světa. Na co peníze použije? „Zaplatí mi to stěhování. Ale pro peníze jsem fakt nehrál, protože to je nejjistější cesta k porážce,“ ujistil publikum.
Pro Ealinga a jeho jednatřicet soupeřů ze závěrečného turnajového kola je hraní jejich profesí, které věnují značné úsilí. Jeden z účastníků finále, Tassal Rushan (aka „Hashtag Tass“), svou dennodenní rutinu nedávno popsal pro deník The Guardian. Aby se mohl hraní FIFA věnovat na úrovni, která mu zajistí obživu, absolvuje každý víkend na 40 zápasů a zbylé dny se na ně připravuje. Nenudí se někdy? „Opravdu tomu tak občas je. Říkám si, jestli v mém životě nechybí i jiné věci,“ připouští Rushan.
eSports jako recept na odliv publika
Londýnským finále se pečlivě zabývají také zástupci Mezinárodního olympijského výboru (MOV) a Mezinárodní federace fotbalových asociací (FIFA). Mají k tomu ostatně dobré důvody. Obě organizace totiž v posledních letech znervózňuje pokles ve sledovanosti. Loňské olympijské hry v Riu si například ve Spojených státech zapnulo o 15 % méně diváků než o čtyři roky dříve. Sledovanost fotbalové Premier League na stanici Sky Sports zase od roku 2010 klesla o propastnou čtvrtinu.
Čtěte takéeSports jsou digitální sporty 21. století a Dota 2 je jeho pochodní
Televize přicházejí především o mladé diváky, kteří dávají přednost možnostem digitálního sledování. Zarážející čísla ukázala americká studie zabývající se demografií sportovního publika – průměrný věk televizního diváka hokejové NHL se podle ní v posledním desetiletí zvedl o sedm let na současných devětačtyřicet. Trend potvrzují i data z jiných sportovních soutěží. TV publikum rychle stárne a poskytovatelé obsahu musí vymýšlet způsoby, jak se zavděčit mladším generacím.
Možná je tu ale ještě jedna horší zpráva. Co když generace mileniálů o tradiční sporty zkrátka ztratila zájem? Ve vrcholovém sportu bují jeden skandál za druhým a z pouta, které jej kdysi pojilo s běžnými příznivci, už zbylo jen velmi málo. Vysoké ceny lístků na zápasy. Přestupy za miliardy a pohádkové platy. Dopingové skandály. Reprezentanti, kteří ve svých zemích neplatí daně. Korupční kauzy. Těžko se divit pocitům rozčarování a ztrátě zájmu o prostředí, které je tak odtržené od reality.
Právě zde vstupují na scénu elektronické sporty (eSports). Hry jako FIFA se staly pro mnohé fanoušky způsobem, jak si k fotbalu znovu najít cestu. Nejsou díky nim pouze pasivními diváky, ale přímo ovlivňují to, k čemu na obrazovce dochází. Navíc pro mnohé mileniály je vztah k počítačovým hrám daleko přirozenější než ten, který cítí k tradičním sportovním disciplínám. Boom eSports je tu. A jen tak nezmizí.
Videohry na olympiádě
Rychle to pochopili organizátoři olympijských her, kteří uvažují o zařazení eSports do programu pařížské olympiády v roce 2024. MOV se dá jistě podezřívat z mnohého, nikoliv však z nedostatku pragmatičnosti a pudu sebezáchovy. Od eSports si funkcionáři slibují, že se stanou ideálním receptem na klesající sledovanost olympijských her. Dá se očekávat, že pokud se skutečně ocitnou na seznamu olympijských disciplín, přilákají miliony diváků, které by soutěže jinak nezajímaly.
I to má ale háček. Olympijskému hnutí se totiž zamlouvají pouze hry se sportovní tematikou, které však ve světě eSports leží zcela na periferii zájmu. Jakési postavení má zmiňovaná FIFA, i ta ale náleží až do třetího patra v hierarchii eSports a láká řádově menší počet fanoušků i množství peněz. Tituly, které pokračují v historii videoher, jsou totiž postavené na jiných základech. „Sportovní videohry jsou skutečným hráčům úplně ukradené,“ shodují se hosté podcastu stanice ESPN.
O nejpopulárnějších hrách jako League of Legends, Dota 2, Counter-Strike: Global Offensive nebo Hearthstone se ale zatím neuvažuje. „Chceme bojovat proti diskriminaci a násilí a propagovat mír mezi lidmi. To se neslučuje s videohrami, které jsou o násilí, explozích a zabíjení. Tam musíme udělat jasnou čáru,“ myslí si prezident MOV Thomas Bach. Jeho prohlášení může působit absurdně vzhledem k tomu, že se na listině olympijských sportů nachází box, střelba nebo taekwondo.
Dají se však najít i pádnější důvody, proč být ohledně vstupu eSports na olympijskou scénu opatrnější. V minulém roce například zničehonic skončila kariéra Leeho „Life“ Seung Hyuna, který byl zářivou hvězdou hry StarCraft II. Jihokorejští vyšetřovatelé odhalili, že Lee dva zápasy na důležitém turnaji úmyslně prohrál. Od sázkařské mafie přitom dostal několikanásobně větší obnos, než kdyby celý turnaj vyhrál. Peníze obratem utratil v kasinu.
Nejde přitom pouze o problémy se sázkařskou, ale též herní závislostí. Po celém světě, od Jižní Koreje po Velkou Británii, vznikají kliniky zaměřující se na léčbu závislosti na profesionálním gamingu. Doktoři mluví o různých typech adikce, které v některých případech mívají tragické konce. Gambling, osamění, deprese či zdravotní potíže způsobené nedostatkem pohybu tu patří k hlavním „vedlejším“ účinkům postihujícím často velmi mladé hráče.
Svou roli hraje i skutečnost, že kariéra profesionálního hráče zpravidla vrcholí ještě před 25. rokem života, poté už dochází k úbytku rychlosti i koncentrace. Mnozí se s tím nedokáží vyrovnat. eSports tak už dokázaly část veřejnosti přesvědčit, že si druhou část svého jména zaslouží a že právem patří do rodiny světových sportů. Nejsou však rozhodně imunní vůči etickým, psychickým i zdravotním problémům. Stejně tak existují otazníky ohledně jejich organizace a laxního postoje k dopingu.
Šachy s větší akcí
Na nejvyšší úrovni jsou ale eSports virtuózní kombinací zručnosti, rychlého uvažování, strategie a týmové práce. V hrách jako Dota 2 bojují pětičlenné týmy, které se snaží získat převahu a ve finále i zničit základnu svých protivníků. Hráči se musí výborně orientovat v herním prostředí a zvládnout až na 400 úkonů za minutu. Nejdůležitějším faktorem je ale plánování a sehranost, což je také důvodem, proč spolu členové týmu tráví spoustu času a obvykle i žijí ve sdíleném domě.
Ne nadarmo jsou tyto hry přirovnávány k šachům, které ale vyžadují o poznání více akce. Jedním z nejúspěšnějších hráčů historie Dota 2 je Kanaďan Artour Babajev, kterého fanoušci znají pod přezdívkou Arteezy. Jednadvacetiletá opora týmu Evil Geniuses patří v posledních letech ke špičce a svými útočnými výboji si už vydělala na pětadvacet milionů korun. „Nevím, co bych vůbec dělal, pokud bych nehrál. Nepřipadá mi moc naplňující jen studovat,“ popisuje v dokumentu True Sight.
Přiznává ale, že i on někdy pochybuje nad tím, zda bylo dobrým krokem stát se profesionálním hráčem. „Občas to na vás dolehne, že jen hrajete a společnosti nijak neprospíváte. Nakonec ale aspoň bavíme lidi tím, že jsme sami sebou,“ dodává Babajev za souhlasného přikyvování svých týmových kolegů. Tím mimoděk ukazuje, že eSports a šachy k sobě nemají nutně zase tak daleko. Ke stejným pochybám se nedávno přiznal i nejlepší český šachista David Navara.
Babajev či jeho vzdálení kolegové Ealing a Rushan si zřejmě na olympijských hrách nikdy nezahrají – v roce 2024, o kterém se nyní uvažuje, už totiž budou za svým zenitem a jejich místo pravděpodobně zaberou mladší hráči. Je samozřejmě otázka, zda by pro ně účast v olympijské Paříži vůbec byla motivací. eSports i olympijské hry si ale navzájem mohou mnohé nabídnout. První touží po plném uznání ve společnosti, druzí po léku na udržení své pozice nejsledovanějšího sportovního spektáklu.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.