Trápím se tím, jak jsem trapná. V běžném životě se Bára Langová stydí víc než ve svých skečích

20. říjen 2025

„Stydím se furt a hodně. Na kameře je to v pohodě, už jsem si zvykla na to, jak vypadám a jak mluvím,“ říká autorka krátkých skečů Bára Langová aka Langoš. Studentka sociologie, která se zajímá o herectví, svým humorem zkouší, jestli cesta do showbyznysu vede přes úspěch na sociálních sítích.

„Video, které mě asi proslavilo, má asi milion a půl zhlédnutí a to je Tým větrník a věneček,“ směje se mladá komička, která nemá ráda označení influencerka. „Vůbec jsem nepochopila proč, ale zná to strašně moc lidí,“ dodává. Podle Báry je úspěch na sociálních sítích na jednu stranu jednoduchý – každý může vytvořit obsah, který se trefí do algoritmů, a prací se sledujícími může získat velkou pozornost a dosah. Zároveň ale říká, že předpovídat úspěšnost a virální potenciál se dá jen těžko.

Bára a přiznává, že když ji někdo zastaví na ulici a chválí její práci, tak ji to těší. Na zdlouhavé a chaotické rozhovory dětí a rodičů reagovali GenZ i jejich předchůdci z řad mileniálů. „To video je vlastně o ničem, má minutu a půl a nic se z toho nedozvíš – očividně se to ujalo. Když to nečekám, tak to má úspěch. GenZ slovník ale vůbec nepoužívám, ten můj se často spíš podobá slovníku mojí babičky,“ přiznává Bára.

Vedle studia a sportu se komička věnuje svému online obsahu také proto, že by ráda zkusila kariéru herečky. Svůj smysl pro humor má ráda, pevně v kramflecích se cítí před i za kamerou. Větší publikum nebo trapné společenské interakce ale snáší těžko. „Možná je to chyba, ale nechodím do věcí, když s nimi nejsem spokojená,“ dodává.

Co Bára zohledňuje při výběru spoluprací a jakou zvládá periodicitu výroby svého obsahu? Dozvíte se ve Vlně.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.