Třetí Fargo odhaluje zkažený chrup spravedlnosti ve světě plném náhod

30. červen 2017
Ze třetí řady seriálu Fargo

Spisovatel, scenárista, režisér a showrunner Noah Hawley patří k tomu typu talentů, které se nedokáží ani na chvíli odmlčet. Seriál Fargo ukazuje obě strany této tvůrčí mince. I přes částečné pochyby ale potvrzuje, že projekt stanice FX patří k vrcholům dramatické odnože současné quality TV.

Motiv dobrého člověka, na nějž je ze záhadných důvodů uvalena celá nesmyslnost existence, patří ke korunním klenotům tvorby bratří Coenů. Na tomto principu vystavěli své vrcholné dílo Serious Man, k němuž vede od třetí série Farga hned několik spojnic. Jsou to i zjevné můstky jako obsazení dobráckého dítěte s knírem Michaela Stuhlbarga do jedné z hlavních rolí a obřího mistra falešné náklonnosti Freda Melameda do role epizodní (ale skvostné). Ještě podstatnější je však způsob, jakým třetí řada Farga pracuje s motivem zdánlivě nesouvisející dějinné anekdoty, která komentuje vyznění hlavního příběhu.

Propletenec osudových náhod

Serious Man začíná odskokem do dávné minulosti, k historce o záměně živého člověka za dybbuka (tedy ducha zemřelého). Fargo se vrací za železnou oponu, do jedné z výslechových místností Stasi, kde se obyčejný muž ocitne ve zcela absurdní situaci. Moc mu vnucuje identitu jiného člověka, ačkoli fakta odporují zjevně vyfabulovanému příběhu. Motiv prostých lidí násilně vykolejených z životních drah a vržených do nesmyslných konstelací vesmíru patří k základním stavebním principům seriálu Noaha Hawleyho, který poetiku bratří Coenů nejen zdatně naplňuje, ale v mnoha ohledech i invenčně rozvíjí.

Ve třetí řadě potká čelní srážka s mystériem existence bratrskou dvojici Stussyů. Emmit naplňuje americký sen o uhlazeném, spořádaném a úspěšném podnikateli, Ray naopak zapadá do řady ošuntělých loserů, které štěstí vždy potkává ruku v ruce se smůlou. Do jejich neuspořádaného vztahu zasáhne hned několik věcí najednou: Rayova nová láska, Emmitův podnikatelský omyl, vzácná poštovní známka a záhadný muž v neforemném baloňáku. Říká si V. M. Varga, má odpudivé stravovací návyky, ulepené vystupování, zálibu v naučných historkách a prohnilý chrup, který hrdě vystavuje. Paradoxní figura evokuje podomního obchodníka, zároveň však přináší do hry velmi aktuální motiv offshoreových machinací a korporátních podvodů.

Ze třetí řady seriálu Fargo

Do skrumáže bratrské nevraživosti a násilného převzetí spořádané firmy vpadne dvojice silných ženských charakterů – ostrá šerifka ze zapadákova Gloria a vášnivá hráčka bridge Nikki, kterou s Rayem Stussym pojí poněkud ilegální milostné pouto. Noah Hawley opět buduje velmi komplexní síť vztahů a zdánlivě nesouvisejících dějů, které spojí náhoda a mizerná rozhodnutí aktérů. Zprvu se struktura série jeví až zbytečně překombinovaná a upracovaná, nicméně důležitější než uzlení příběhu je práce s postavami a formátem. A ta je opět výjimečná.

Ztraceni v širých pláních

Ve třetím Fargu narazíte na epizodu, která je postavená na principu slepých uliček a falešných stop. Epizodu, která je postavená na překladu jednotlivých povah do hlasu nástrojů z Prokofjevovy výukové skladby Péťa a Vlk. Epizody, které pevně dané role chytře podvrací. Ale bohužel také epizodu, která otevřeně tematizuje metafyzický princip a posílá figurám do cesty muže-osud v křečovité pokloně coenovským „magickým setkáním u baru“. Vrcholy třetí řady jsou závratné, bohužel i její zakolísání tentokrát přesahují kosmetické výhrady k předchozí sezóně. Scénář jako by občas hledal onu delikátní rovnováhu mezi písmeny a tím, co se zhmotňuje kolem nich. Někdy nutí režiséry zobrazovat víc, než příběh vyžaduje, a herce říkat víc, než je nutné. A to, co zazní, je spíš pompézní než hluboké.

I přes jeden vysloveně iritující a nezvykle plochý moment Fargo dokáže říznout opravdu hluboko. Nabízí neokázalou meditaci na téma staré dobré spravedlnosti ve světě, kde se prefabrikované příběhy a umělé identity stávají pravdou. Mistrně si pohrává s nevšedními absurditami velkých dějin, ale stejně senzitivní je i k mikropříběhům, citovému životu výjimečných hrdinek, marnému úsilí obyčejných lidí žít své životy a nezadat si v prostředí, které vylučuje morální bezúhonnost.

Ze třetí řady seriálu Fargo

Podobně jako postavy i celý seriál dokáže zůstat otevřený a nejednoznačný, svou poslední scénou a finálním záběrem se dokonce řadí do kánonu nejlepších coenovských momentů, aniž by byl jen jejich snaživou imitací. Významotvorná práce s širými pláněmi Minnesoty, dobře načasované citáty legendárního hudebního motivu Cartera Burwella, nezvykle ponuré vyústění, které koresponduje se spartánsky podmračenou barevnou paletou záběrů, to všechno z třetí řady dělá suverénní příspěvek do kánonu existenciálního thrilleru.

Ve svých nejlepších filmech dokázali Ethan a Joel Coenovi vedle sebe postavit nicotnost lidského konání a kosmickou propast náhody, přibližnosti a všedních mystérií; neokázale ilustrovat, že svět nedává příliš smysl a lidským údělem je přijímat jeho vrtochy s větší, či menší pokorou. Třetí sezóna Farga možná občas zakolísá pod tíhou svých ambicí, ale když dojde na moment, kdy má divákovi bez zbytečných slov posadit břemeno bytí přímo na bedra, nezaváhá ani omylem.

Hodnocení: 90 %

Fargo
Noah Hawley, FX Networks, 2017.