Třetí Temný případ je strhující pátrání po esenci opravdového detektiva

27. únor 2019

Antologie Temný případ je zpět. I třetí sérii napsal a tentokrát částečně zrežíroval její showrunner Nic Pizzolatto. Využil při tom všechny své typické postupy a znovu úspěšně vykročil mimo žánr běžné procedurální kriminálky. Přestože třetí série funguje i jako detektivka s neonoirovým důrazem na mužské přátelství dvou policejních parťáků, jde především o dotažené psychologické drama nespolehlivé lidské paměti a procesu oživování vzpomínek.

Příběh začíná v roce 1980, kdy v arkansaské oblasti Ozark záhadně zmizely dvě malé děti. Pokračuje znovuotevřením případu o dekádu později a jeho nejsoučasnější vrstvu tvoří vzpomínky jednoho z vyšetřovatelů, kterého zpovídá mladá dokumentaristka. Stáří a částečná ztráta paměti ale z detektiva Wayna Hayse dělají velmi nespolehlivého vypravěče, který je jen stínem svého dřívějšího já. Veterán z Vietnamu s uhrančivým pohledem Mahershaly Aliho, z něhož se filmem Moonlight stala hvězda první kategorie, byl kdysi zvyklý trávit celé dny v džungli. A i v civilu zůstal mlčenlivým stopařem poháněným instinkty, který je schopen pronikavého vhledu do uvažování druhých, zatímco jeho podsaditý kolega Roland West v podání Stephena Dorffa nejde pro ránu daleko.

Ze seriálu Temný případ (True Detective)

Ani jeden neodpovídá stereotypu velkého detektiva coby výjimečného jedince, který potírá zlo a dostává jasné odpovědi. Temný případ byl před pěti lety průlomový právě tím, že toto pojetí zavrhl. Namísto odhalování zločinu v něm šlo o soustředěnou analýzu těch, kteří kriminální delikty vyšetřují, a ukazoval, jaký dopad na ně jejich práce má. Původní název antologie, tedy True Detective, je v tomto ohledu mnohem výstižnější, protože obrací pozornost k postavám a jejich vnitřním světům.

Wayna i Rolanda formují odžitá traumata i stávající profese, která se pro ně stává osobní posedlostí. Jejich přátelství utužuje, ale zároveň jej vystavuje zkouškám. Opakovaně se totiž dostávají do konfliktu s autoritami, kterým nejde o vyřešení případu, ale o jeho uzavření za jakoukoliv cenu ve snaze udržet si svůj pohodlný status quo. Jejich pátrání odhaluje spletitou síť sociálních, kulturních a politických vazeb na americkém maloměstě. Přežívají tu hlavně váleční veteráni a takzvaná bílá chátra spolu s předsudky a skrytým i zjevným rasismem. Když se Wayne v sousedství ptá, zda je jimi hledaný muž pohledný, nebo ošklivý, dostane bizarní odpověď: „Nevím, byl prostě černý jako vy.“

Ze seriálu Temný případ (True Detective)

Hroutící se systém, který není schopen postarat se o slabé a zranitelné, je proti nim bez ohledu na to, zda působí v reaganovské, bushovské nebo předtrumpovské éře. Kromě politikaření nadřízených ovšem narážejí i na vlastní omylnost. Pouštějí se po falešných stopách, podléhají konspiracím nebo přehlížejí podstatné detaily. Stále stejné překážky i chyby je vrací na začátek a právě z této zacyklenosti pramení největší beznaděj. Depresi tu nevyvolávají stylizované obrazy postupně se vylidňujícího zapadákova, ale neschopnost hrdinů uniknout ze spirály nekonečných selhání.

O tom, jak se profesní krize slévá s krizí soukromou, zase vypovídá fragment Waynova života z období, kdy se s Rolandem po deseti letech nad případem znovu sešli. Víc než na pátrání detektivů v terénu se soustředí na Waynovo manželství s učitelkou zmizelých dětí Amelií, která je případem posedlá úplně stejně jako Wayne a píše o něm knihu. Jejich vztah je neustálým střetem Waynovy profesní zásadovosti a Ameliiných ambicí, za nimiž může být touha zjistit pravdu i obyčejné prospěchářství. Ameliina kniha, kterou nechtěl celý svůj předchozí život číst, je paradoxně to jediné, co starému a nemocnému Waynovi zbývá poté, co se z většiny jeho blízkých stali jen nezřetelní duchové minulosti. Pizzolattova posedlost nelineárním vyprávěním se zúročila v hladkém prolnutí zdánlivě nespojitých perspektiv a z dynamiky návratů do minulosti i časových skoků vznikl unikátní časoprostor, kde splývá tehdy a teď.

Třetí Temný případ je příběhem selhávajících veřejných institucí, nejednoznačných mezilidských vztahů i existenciální meditací o stárnutí a smrti. Jeho svorníkem je otázka katarze a konstantní ptaní, zda a za jakých okolností je vůbec možná. Týká se to nejen poslední mise Wayna a Rolanda, při níž v pokročilém věku stojí prvně mimo systém a zodpovídají se jen sami sobě, ale nakonec i přijetí celé antologie, jejíž každá část vzbuzuje velká očekávání spojená se srovnáváním s těmi předchozími a touhou po co nejuspokojivějším finále. To nejnovější je melancholické, trochu dojemné i dostatečně mrazivé. Navíc přináší univerzální zprávu o tom, že odpovědi na nejpalčivější otázky mohou ležet blíž, než si myslíme.

Nic Pizzolatto je zpět s třetí sérií Temného případu. Jak se povedla detektivka o zmizení dvou dětí z amerického vidlákova? Poslechněte si recenzi nejnovějšího dílu antologie Temný případ od Jarmily Křenkové.

autor: Jarmila Křenková
Spustit audio

Související

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka