Trocha zlé krve ve věku šílenství. Román Joea Abercrombieho přenesl fantasy do průmyslové revoluce

30. září 2020

„Pokrok znamená jen to, že se špatné věci dějí rychleji.“ Tenhle citát Terryho Pratchetta uvozuje nový román jednoho z nejlepších současných fantasy spisovatelů Joea Abercrombieho Trocha zlé krve. Vynikající kniha spojuje fantasy prvky se světem inspirovaným průmyslovou revolucí. V Abercrombieho pojetí fantasy opět vítězí výrazné nejednoznačné postavy a realistické společenské vztahy nad všemi konvencemi žánru.

Tvorba Joea Abercrombieho se někdy řadí k vlně temných, cynických fantasy knih, které přišly po úspěchu ságy George R. R. Martina Píseň ledu a ohně. Ve skutečnosti si ale britský spisovatel v rámci žánru vybudoval úplně osobitý hlas, který má více společného třeba se Sapkowským nebo s drsnou westernovou poetikou než s klasickou fantasy epikou ve stylu J. R. R. Tolkiena. Soustředí se na psychologicky pečlivě prokreslené, morálně velmi nejednoznačné postavy, které navíc žijí v realistickém světě ovládaném složitými mocenskými, ekonomickými a ideologickými vztahy.

Nejlepší způsob, jak začít s Abercrombiem, je začíst se do dvou samostatných románů, které si dost podvratně pohrávají se dvěma důležitými tématy fantasy – pomstou a válkou.

Zápletka knihy Nejlépe chutná za studena může připomínat film Kill Bill – hlavní hrdinka se v něm postupně mstí několika lidem, kteří ji zradili, a každá kapitola je věnovaná jedné postavě, na níž je msta vykonávána. Události se ale mstitelům vždycky tragicky vymknou z rukou, případně se ukáže, že všechno je jinak, než si původně mysleli. S každou další akcí, kterou hrdinka provádí, se navíc mstitelé stále více zaplétají do hrůz, se kterými původně nechtěli mít nic společného.

Logo

Stejně silnou kombinaci krutosti, ironie a soucitu najdeme i v románu Hrdinové. Abercrombie tu sleduje desítky postav ze dvou znepřátelených táborů, které se účastní velké několikadenní bitvy. Namísto hrdinství a spektakulárních bojových scén ale dostáváme spíš hořké zkazky o nesmyslnosti a krutosti války. Jestliže Nejlépe chutná za studena je něco jako zvrácená parafráze na Kill Billa, pak Hrdinové jsou fantasy verze Hlavy 22.

Nový román Trocha zlé krve ale navazuje na trilogii románů Sama čepel, Až budou viset a Poslední argument králů. V něm Abercrombie vytvořil svéráznou variaci na epickou tolkienovskou fantasy, ve které ale prakticky žádné postavě není radno příliš věřit. Trocha zlé krve otevírá novou trilogii, která se odehrává několik desítek let po té první. Hlavními postavami jsou vesměs potomci hrdinů prvních románů. Největší zvrat ale nastal v samotném světě. Ten se od pozdního feudalismu posunul do věku průmyslové revoluce.

Abercrombiemu se skvěle daří proplétat osudy výrazných postav s fenomény „Věku šílenství“, jak je celá trilogie pojmenovaná. Nelidská práce vykořisťovaných dělníků, rapidně rostoucí kapitál obchodnické vrstvy a rozkládající se monarchistický státní aparát udržující klid pomocí sítě špiclů a mučitelů, to jsou základní atributy prostředí, ve kterém klasické fantasy motivy, jako válka s krvelačnými seveřany a vlastně i mocná stará magie, vlastně nejsou až tak nebezpečné a důležité.

Více o příjemně vychlazené pomstě, nesmyslnosti války a fantasy ve věku rozumu si poslechněte v novém díle Ektoplasmy.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.